Střípky archeologie naleznete ZDE
Sestává ze dvou, do sebe zapadajících zlomků, nalezených v těsné blízkosti při archeologickém odkryvu nejstarší, ale bohužel útržkovitě zachované vrstvy na povrchu jílovitého podloží v prostoru sídliště na opevněném předhradí. Bronzová faléra se středovým vrchlíkem zoomorfního tvaru byla vyrobena z jednoho kusu a původně dokonce pozlacena.
Už na první pohled vypadá centrální motiv dosti hrůzostrašně, tvoří jej totiž hlava dravé šelmy s nebezpečně vyceněnými tesáky. V minulosti byl druh zvířete označován celkem proměnlivě, v úvahu přicházel dokonce i pes či vlk, v současné době ovšem převládá názor, že se jedná o lva. Naprosto identické paralely k tomuto předmětu nebyly ještě objeveny, a proto se také hodně těžko zařazuje do chronologického rámce, navíc i jeho reálné použití na koňském postroji je diskutabilní.
Výtvarný styl
Svým výtvarným stylem se podobá mnohem četnější skupině plných litých terčovitých kování, zdobených uprostřed plastikou hlavy jednoho ze tří, tentokrát velmi dobře rozpoznatelných a vlastně nejoblíbenějších mytologických tvorů, a to gryfa, lva a kance.
Prozatím nejvíce jejich nálezů bylo učiněno na jihovýchodním Slovensku, tedy na území řazeném obvykle do zájmové sféry avarského kmenového svazu. Tyto plastiky byly však na rozdíl od té mikulčické odlity samostatně a na střed přichyceny pomocí nýtů, přičemž okraj plochého kotouče lemoval vystupující dekorační pás z oválných pukliček, tak zvaný perlovec.
V byzantském umění navazujícím na antické dědictví bychom hlavy lvů našli téměř ve všech řemeslnických odvětvích, na prvním místě je možné jmenovat sochařství a řezbářství pro architekturu monumentální, nástěnnou výzdobu vnitřních obytných místností i jejich vybavení, tudíž drobnou reliéfní plastiku. Lví hlava se velmi často vyskytuje ve výzdobě stěn sarkofágů pozdně římského období, kde souvisí s pohřební symbolikou.
Nesmrtelnost duše
Zřejmě tu naznačují nesmrtelnost duše a vítězství nového posmrtného života, což později přebírá také křesťanské náboženství. Důležité je srovnání s odvětvím toreutiky, tj. zpracováním kovů tepáním, neboť zde známe jejich využití na slavnostní výzbroji a výstroji, včetně námi sledovaných falér. S protomamy lvího gryfa se setkáváme také v plošném párovém podání na bronzových kováních opasku ze stepních oblastí Ukrajiny anebo na kamenných deskách z interiéru katolických kostelů ve Středomoří, orientovaných umělecky na byzantskou říši.
Svérázné zpodobení v rámci rostlinné úponky však odkazuje spíše do oblasti asijské, kde je tento motiv orámovaný spirálou používán již od dávných dob. Pro raně středověkou epochu prokazují zachované skalní reliéfy s obřadními scénami sásánovských vládců z našeho hlediska klíčové použití motivu lví hlavy ve výzdobě opasků, ale i přímo na falérách koňských postrojů. Pouze doplníme, že totéž platí opět pro další druhy uměleckého řemesla, stejně jako v Byzanci.
Íránský bůh
Zmíněné obrazy podle všeho souvisí s kultem starého íránského boha Mithry, který je v jedné svojí inkarnaci považován za lva. Je zajímavé, že Mithru si později velmi oblíbili zvláště římští vojáci, což dokládají nálezy z táborů od Eufratu až k Dunaji a Rýnu. Hlava lva našla svoje uplatnění i v prostředí stepních kočovníků, s nimiž se mohla dostat až do střední Evropy. Jejich umělecké řemeslo ostatně spíše využívalo výdobytky vyspělejších civilizací a tak myšlenková náplň spojená s tímto vyobrazením se v tomto prostředí mohla výrazně proměnit v pouhý dekorativní ornament. I s ním však asi byla spojena funkce ochranného znamení.
Zvířecí znaky
Tyto zoomorfní prvky se v tradičním uměleckém stylu udržují velmi houževnatě v podstatě až do novověku. Překvapivá podoba v zobrazení zvířecích znaků byla zjištěna na ozdobách zlacených plechových dveří jednoho mongolského chrámu, kde se jejich výroba datuje do první poloviny devatenáctého století.
Existenci shodných ornamentů na tak obrovském území je nutné přičíst šíření náboženských idejí odvozených od perského zoroastrismu a indického brahmánismu přes buddhismus šířený do Číny až k lámaismu praktikovanému v Tibetu a Mongolsku.
JAROMÍR ŠMERDA
