„Závodí se v několika kategoriích – padesátka klasik, ořežplech a speciál. Poté pitbike a fechtly silnější kubatury. Máme tři rozjížďky po deseti minutách pro každou kategorii,“ přiblížil pořadatel a majitel vracovské dráhy Miroslav Somr.

Pitbiky, tedy malé motokrosové motocykly, museli pořadatelé rozdělit na dvě skupiny, protože jich přijelo nejvíc. Naopak speciálů, což jsou konstrukčně upravované padesátky, dorazilo zase o něco méně. „Tato kategorie je na vývoj a udržení technologického kroku obtížná. Součástky se vyrábějí na lepších a lepších strojích a jsou poměrně drahé,“ uvedl Marek Frolka z organizačního týmu.

Dohromady rekordních dvaasedmdesát jezdců změřilo síly na zhruba šest set metrů dlouhé trati plné zatáček a skokánků. „Přijeli sem účastníci od Prahy, Pardubic Českých Budějovic až po slovenskou Senicu či Trnavu. Je to první závod, takže po zimě jsou všichni nažhavení,“ osvětlil Frolka.

Podle Somra je vracovská enduro-krosová trať pro jezdce velmi náročná, protože písek na ni dokáže být zrádný. „Málo kdo na něm umí jezdit, nedrží totiž stopu. A když je sucho jako teď, je to velmi náročné na fyzičku,“ přiblížil organizátor.

Závodu se mohl zúčastnit kdokoliv, kdo splnil kritéria a měl povinnou výbavu – přilbu, rukavice, dlouhé kalhoty, vysoké a pevné boty. Milovníci jedné stopy navíc nemuseli dbát ani věkového omezení. Na své zcela původní Jawě 50 se proto představil například šestašedesátiletý Antonín Grombíř. „Když nezávodím, jezdím na ní do vinohradu a koupat se. Jedna ženská se mi sem vejde, na rozjezd dám jedničku, z kopce i dvojku. Záleží, kolik váží,“ zasmál se Grombíř.

Další závod Slováckého poháru připadá na 6. května do Polešovic. „Jako jediný se jede na asfaltové cestě,“ podotkl Somr.