Folkloristům patří druhý díl série článků Deníku o zálibách, která mají moc spojovat často rozdělenou společnost. První se věnoval běhání.

Čerstvě dvaačtyřicetiletá Ivana Klásková z Petrova dokáže o folkloru mluvit dlouze. A když nakonec přece jen udělá pomyslnou tečku, s nadsázkou a úsměvem prohodí, že ještě zdaleka neřekla vše, co by chtěla.

„Koníčkem je pro mě malování ornamentů a výroba vína, ale folklor je životní styl. Do folkloru se oblékám i ve všedním životě. Maluju si ornamenty na oblečení, na boty, kabelky… I do vinného sklepa v Plžích, kde pracuji, se občas obléknu do kroje. Nevynechám jedinou příležitost, kdy kroj obléci,“ vypráví energická žena Deníku.

  • Ivana Klásková z Petrova

Ivana Klásková z Petrova.Ivana Klásková z Petrova.Zdroj: se souhlasem Ivany Kláskové

Původně pochází ze Strážnice, kde od útlého dětství navštěvovala soubor Žerotínek. Posléze přešla do dospělého Žerotína a po přestěhování se do Petrova se stala součástí souboru Petrovjan. Posledních deset let tuhle partu vede.

Jak říká, folklorem žije celá její rodina. Například bratr byl v historii verbířské soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, jež se koná při Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, teprve druhým Strážničanem, který se dostal mezi tři nejlepší.

„Jsme na něj právem hrdí,“ přikyvuje Ivana Klásková. O podobný úspěch se nyní pokouší její šestnáctiletý syn.

Běžcům patří úvodní díl série článků Deníku o zálibách, která mají moc spojovat často rozdělenou společnost.
Dřív běhal pro kebab, teď si užívá kilometry. Příběhy běžců z Hodonínska

Ostatně tanec je pro ni stěžejním odvětvím. V Petrovjanu s kolegy pečuje o místní variantu, takzvaný Petrovský danaj. Ve srovnání s tím, jenž se tančí ve Strážnici ladněji a důstojněji, je podle ní petrovská verze veselejší a rychlejší.

„Na folkloru mě uchvátila především krása krojů a láska k tradici. Stejně jako ornament, který je v každé obci jiný. A hlavně lidé, kteří žijí folklorem stejně jako já. Mají stejné nadšení pro zachování tradic a zvyků, nebrání se žádné srandě a jedeme na stejné vlně,“ těší Ivanu Kláskovou.

Deník.Deník.Zdroj: DeníkA jak by vypadal její život bez folkloru? S odpovědí neváhá - smutně. Nedokáže si představit, že by si přes den nezazpívala některou z oblíbených písní, že by se neoblékala do kroje a že by si nezatancovala. A hlavně, že by přišla o skvělou partu.

„To bych umřela smutná a nešťastná. A na co bych ve stáří vzpomínala? Ani netušíte, co krásného při folkloru můžete zažít,“ říká s úsměvem.

Ivanu Kláskovou svět folkloru pohltil natolik, že své dceři šila kroj už v jejich dvou měsících. Když pak při různých slavnostech vidí houfy dětí oblečených v tradičním oděvu, radostí ji naskakuje až husí kůže.

„Jsem vděčná za to, že jsou u nás lidé, kteří milují folklor ve své tradiční kráse. Moc si vážím všech, kterým nejsou tradice lhostejné a mají snahu je i nadále udržovat,“ dodává vitální žena.

Kamila Zvědělíková z Prušánek ve Washingtonu DC.
Slovácko v Americe. Folklorní motivy ožívají pod rukama Kamily Zvědělíkové

Právě k takovým lidem patří také třiatřicetiletý František Náhlík z Hodonína. Pochází z Vlkoše, ale trvale se usadil v Hodoníně. V kroji chodil už jako malý, a když se přestěhoval, bylo pro něj přirozené zařadit se mezi nové a stejně naladěné parťáky ve Slováckém krúžku.

„Stále se držím Kyjovska a taktéž nosím jejich kroj, i přesto, že jsme spíše na Podluží. Tento region mi není taky vzdálen co se týče písní a tanců, několikrát jsem jeho kroj na sobě reprezentoval,“ popisuje František Náhlík.

  • František Náhlík z Hodonína

František Náhlík z Hodonína.František Náhlík z Hodonína.Zdroj: Deník/Lukáš Ivánek

Stejně jako mnozí další je i pro něj folklor především životním stylem. Přikyvuje, že jinak to téměř ani nejde.

„Tohle vás prostě musí bavit. Není to jen o parádě, ale i o udržování kroje samotného. Na folkloru mě uchvátilo, že představuji a udržuji tradice. Mezi to patří i tance a písně našeho regionu,“ vysvětluje.

A pokračuje. „Když jsem přišel na Podluží, znal jsem minimum hodových zvyků, tanců a písní. A dnes můžu říct, že jsem se posunul dál, a to díky návštěvám hodů v přespolních vesnicích.“

Radim Stibůrek z Mikulčic na Hodonínsku si splním velké životní přání, živí se jako pilot dopravního letadla.
Z Mikulčic až do nebes. Dřina vynesla Radima Stibůrka do kokpitu letadla

Život bez folkloru si na čas – jak říká – už zkusil. A opakovat to nechce. Je rád, že se pevně vrátil do jeho života.

„Cítím zodpovědnost a v naší chase se snažím, abychom folklor v našem městě udrželi a reprezentovali ho dál. Letos slavíme pětadvacet let Slováckého krúžku. Největší událostí jsou pro mě určitě naše hody a pak Strážnické slavnosti. Opomenout nesmím ani Slovácký rok v Kyjově,“ dodává František Náhlík.

Zatímco on tradice Podluží objevoval později, pětatřicetiletá Kateřina Chrančeková z Dolních Bojanovic vyrostla na podlužácké cimbálce. Stejně tak zpívá v dechovce a rád si poslechne lidovou hudbu z východního Slovenska.

  • Kateřina Chrančeková z Dolních Bojanovic

Kateřina Chrančeková z Dolních Bojanovic.Kateřina Chrančeková z Dolních Bojanovic.Zdroj: Se souhlasem Kateřiny Chrančekové

Aby byl výčet úplný, tak studovala v Brně, tři roky žila v Praze a čas strávila také v cizině. Nikdy však nevytrhla své jihomoravské kořeny. Deníku vypráví, že folklor od běžného života ani neodlišuje.

„Od narození je mou součástí. Tyto tradice se nejvíce udržují tam, kde jsou spjaty s vírou a hudbou. Když je církevní slavnost, jde se v kroji. Na hody se jde v kroji, stejně jako na dětský krojový ples, pěvecké či hudební vystoupení,“ vyjmenovává.

Měla odkud čerpat. Obě její babičky patří k ženám, jež na sebe denně oblékaly tradiční oděvy. Doma jsou pak plné skříně šátků a sukní.

„Ze všeho nejvíce se věnuji podlužáckým krojům, historii, vývoji, současné podobě. Kroje škrobím, žehlím celé rodině, ale náročnější krojové úpravy raději nechávám šikovnějším odbornicím,“ vysvětluje Kateřina Chrančeková.

Úvod loňského 78. ročníku Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici.
Folklorní festival ve Strážnici slibuje top zážitky, přijedou zaklínači hadů

Na folkloru miluje jeho temperament, spojení s jedinečným místem. Mluví o cenné historii, nadějné budoucnosti, barevnosti, hloubce, jedinečnosti… A originalitě. „Nikde jinde neuvidíte a nezažijete to co tady,“ připomíná.

Stejně jako její kolegové vnímá obrovskou zodpovědnost. „Je velmi důležité udržovat čistotu krojů i písní. Folklor se stále vyvíjí, to je v pořádku a vývoj je hlavním znamením toho, že je živý. Má ale svá pravidla, historická vývojová fakta, a s tím je třeba pracovat,“ má Kateřina jasno.

A když odpovídá na otázku, která tradiční událost je pro ní top, vyzdvihne zejména dolnobojanovické hody. „Týdny příprav, uklízení, praní, škrobení, žehlení a potom slavnost v kostele, pod Zeleným, doma, pod bůdama, dny plné krásných lidských setkávání, hudby, zpěvu, tance a barevných krojů,“ dodává nadšeně.