Prodírám se stovkami rozličných stánků. „Kupte si koření z domácí zahrádky,“ láká bylinkářka. Vedle zas nabízí trička s ornamenty, keramiku a největší fronta stojí u proslulých smažených bálešů s povidly, sypanými cukrem a mákem.

Od kostela slyším sborové zpěvy i projev. „Miluji lidovou písničku, zdejší ženy i tento kraj,“ zastihla jsem zdravici pětaosmdesátiletého folkloristy a sběratele lidových písní Františka Smutného.

Žádné pompézní pódium, ženské i mužské sbory zpívají ze schodiště před kostelem. Lidé posedávají v trávě. I Jana Spáčilová, která učí na katedře muzikologie v Olomouci. "Je to tu inspirující, folklór je tu v ryzí živé podobě,“ říká.

Z blízkého Veselí přijela i Jarmila Řičicová. „Vždy se mi líbí, jak je to tu živé. Kroje, lidé, stánky, muzika, všeho je tu dostatek,“ míní.