Hrdý jubilant spatřil poprvé světlo světa v Moravičanech na Šumpersku. Maminka byla porodní asistentkou a tatínek tesařem. „Seznámili jsme se v Kralovicích, kde sloužil. Když se vrátil z Reichu, kde byl v totálním nasazení, dostal u nás místo v malolesích,“ vzpomíná devětaosmdesátiletá Věra Tyrolová.

Kvůli nacistickým agresorům hrozily těžké práce také jí. A tak se s milovaným Antonínem vzali. V té době se psal rok 1944. Začátky byly těžké. První měsíc dokonce bydleli v hotelu. Nakonec vše dobře dopadlo a usměvavá dvojice prožila krásná desetiletí. Antonín pracoval v lesích a Věra byla učitelkou.

Díky zaměstnání „prošel“ Tyrol prakticky celou republiku. A právě práce byla tím na co rád vzpomíná. Samozřejmě až na chvíle s manželkou. Tu miluje nade vše. Ta je na prvním místě.

„Kousek od domu máme raritu. Vysazenou lípu, ze které vyrostly dva kmeny,“ upozorňuje na unikát stoletý pán. Neúmyslně tak poukázal už na druhý. Tím prvním by se dal nazvat jejich manželský vztah. Podobná výdrž a láska se dnes už vidí jen zřídka. Jestli vůbec.

„Přes den většinou leží, ale to já nechci. Honím ho proto ven z postele. V noci toho pak moc nenaspí, tak jí. Vždycky mu kvůli tomu nachystám ovoce,“ usmívá se dobrácky manželka.

Jak šly léta, tíhl Antonín postupně čím dál více k zelenině a ovoci. Rád si smlsne na kedlubnách vařených s uzeným mase. V oblibě má také kapustu nebo brokolici. „A celerový salát,“ doplňuje oslavenec. „Jo. Celerového salátu mohu dělat kýble,“ přidává se k vyprávění jeho žena.

Sympatický muž dostal už i krásný dárek. Dokonce ten nejkrásnější. Nedávno se mohl těšit s narození druhého pravnoučka Jakuba.

„Moc děkuji a přeji všem pevné zdraví,“ uzavírá se sklenkou bílého vína v ruce.