"V Africe jsem strávil léto v době, kdy jsem studoval Zdravotně-sociální fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Právě díky tomu, že škola umožňuje svým studentům nejrůznější stáže, tak jsem se dostal do Afriky. Tam jsem pracoval s dětmi z ulice," přibližuje začátky své cesty šestadvacetiletý muž, který žije v Ratíškovicích, kde je členem folklorního souboru.

Malé Zambijce učil počítat, číst a věnoval se s nimi i dalším různým činnostem. „Vymýšlel jsem také volnočasový program, do něj jsem dostal sporty či výtvarné umění. Navštěvovali jsme i nízkoprahové zařízení, do něhož chodily také děti z ulice. Cílem bylo připravit jim takové vyžití, aby jen bezcílně nechodily po venku," vzpomíná muž, který nyní pracuje ve Veselí nad Moravou v denním stacionáři pro lidi trpící demencí nebo s těžkým onemocněním.

Učit africké děti bylo podle něj náročné. Nejprve od nich očekával vděčnost. „Jenže ony braly všechno docela automaticky. Byly na mě divoké a já zažíval docela kulturní šok. Posléze jsem však přistoupil na jejich mentalitu, což zafungovalo," říká Gloz.

V Zambii pracoval se skupinou dobrovolníků z Evropy. Snažil se ale zapojit i tamní obyvatele. „Chtěli jsme, aby se práci věnovali také po našem odjezdu," vysvětluje Gloz, který se dostal i do komunity HIV pozitivních. Z počátku měl trochu obavy, protože se s nakaženým člověkem setkal poprvé. Už při prvním kontaktu však strach opadl.

Do Afriky jel společně s jedním studentem. Bydleli v ubytovně a jednou se stěhovali. „V prvním z domů byla i koupelna, ve druhém už voda nebyla. Záchod byl bez dveří. Když jsme se chtěli sprchovat, tak jsme museli nosit vodu a jen se polévat. Takže docela bojové podmínky," vzpomíná Gloz. Elektřina sice byla k dispozici, ale večer pravidelně vypadávala. „Člověk aspoň poznal tu pravou Afriku," usmívá se muž, který stále rád cestuje.

Mentalita Afričanů je podle něj zvláštní. A jiná něž u většiny lidí. „Žijí dneškem. Když dostanou nějaké peníze, hned je utratí a vůbec neumí plánovat budoucnost. Navíc když potkají bělocha, vidí boháče. Takže když jsme šli po ulici, lidé nás obstoupili a chtěli peníze. Museli jsme vysvětlovat, že žádné nemáme. V Zambii ale situace ještě není až tak kritická," hodnotí Gloz, který se nebrání ani dalšímu výletu. I proto dál spolupracuje s českou organizací Njovu. Ta se zaměřuje na pomoc jihoafrické Zambii.

Dnes v podvečer lidem ve Fénixu, kde dříve působil jako dobrovolník, povypráví svůj příběh a doplní jej fotografiemi z cest.

Cestování se věnuje nadále a rád si užije i chvilku s dobrou knihou.