Mladohradištní epocha představuje významnou kapitolu v dějinách Hodonína, přesto zůstával ze začátku zájem o památky z tohoto období ve srovnání s velkomoravskými jaksi v pozadí. Není divu, že doklady politického vrcholu Moravy raného středověku přitahovaly mnohem více, navíc výjimečná zachovalost jednoho z hlavních center moci v blízkých Mikulčicích na dlouho zastínila ostatní lokality.Bohatší pramenná základna mladé doby hradištní v podobě opakovaně i nově vysvětlovaných písemných záznamů i stále narůstající archeologické nálezy pro lepší poznání bývalých osudů jsou důvodem aktuálního pečlivějšího zpracování, z něhož můžeme čtenářům nabídnout to nejzajímavější.

Godoningrad

Po pustošení Bavory a starými Maďary a rozpadu centrální státní organizace spojeném s odchodem části společenské špičky se moravská země jistě neproměnila v liduprázdnou poušť, jak o tom na rozdíl od tehdejších kronikářů svědčí skutečné odkryvy. Po zmíněných národech si svrchovanost postupně nárokovali polští Piastovci a nakonec úspěšnější Přemyslovci, kteří v osobě knížete Břetislava převzali zřejmě pořád určitým způsobem pokračující politickou strukturu.

Tato skutečnost se v našem regionu projevila v založení nového, od toho původního nepříliš vzdáleného mocenského střediska zvaného „Godoningrad“, jehož hospodářské výdobytky náležely kapitulnímu kostelu na jednom z důležitých přemyslovských hradišť ve Staré Boleslavi.

Pravděpodobné umístění v prostoru pozdějšího kamenného hradu a posléze zámku, využitého od 18. století nejdříve jako textilní a pak až do roku 2005 jako tabáková továrna, se už dnes díky pozdějším rozsáhlým stavebním úpravám asi nepodaří ověřit.

Nové lokality

Z nověji objevených lokalit se jedná o sídliště zjištěné povrchovým sběrem O. Gregora v trati Rasák v roce 2002 či sídliště dokumentované archeologickými výzkumy Masarykova muzea na křižovatce ulic Velkomoravské a Dvořákovy při výstavbě benzinky v roce 2000 anebo o něco málo dále v areálu ZZN ve výkopu kanalizace v roce 2008.

Ještě čerstvé je potvrzení předpokládaného sídliště ve zřejmě nejstarší hodonínské čtvrti Rybáře z minulého roku, výzkum u stavby technické infrastruktury tam bude pokračovat i letos, očekávat tak můžeme nová odhalení.

U sledování vývoje sídlištní sítě je nutné zkoumat nejen místa, kde lidé žili, ale i kde pohřbívali. Těm druhým zmíněným byla pozornost věnována vždy více, a to už v období první republiky, žádné pohřebiště nebylo však dokumentováno kompletně, což ztěžuje jejich vyhodnocení.

Na první pohled by se výbava hrobů mohla zdát jednotvárná, keramické nádoby se přikládaly zřídka, patří sem předměty denní potřeby jako nože, vědra, klíče, brousky, o něco více přitažlivé jsou i nyní pro většinu z nás ozdoby oděvu, případně těla, jako přezky, prsteny, náhrdelníky či tzv. esovité záušnice. Právě ty jsou nejtypičtějším nálezem, který při popisu mladohradištního období nejde jen tak jednoduše přejít.

Mince v ústech

Příznačné kovové duté kroužky s roztepaným jedním koncem svinutým ve tvaru písmene S zdobily hlavy žen po stranách i na čele. Ponejvíce bronzové, ovšem i stříbrné nebo stříbrem, někdy i zlatem plátované kusy se vyvinuly z počátečních drobných a tenkých forem do větších o průměru až sedm centimetrů. Výborné datovací možnosti mají nálezy mincí vkládané nejčastěji do úst jako takzvaný obol mrtvých, tedy doklad věrských představ o posmrtném životě, za který je nutno zaplatit.

Konkrétně jsme už několikrát zmínili důležitý prostor v okolí dnešního kostela sv. Vavřince na Masarykově náměstí, odkud máme už od roku 1973 sedm kostrových hrobů, v jednom případě s pěti záušnicemi, a dalších více než dvacet jedinců, ve třech případech po dvou, čtyřech a deseti záušnicích, a v jednom s falešným uherským denárem, bylo dokumentováno v roce 2007. Pro další, mnohdy nečekané doklady z Hodonína si však ponecháme prostor až do příštího čísla Archeologických střípků.

JAROMÍR ŠMERDA