Jan Grolich

Je mu sedmatřicet let. Od narození žije ve Velaticích na Brněnsku. Má manželku a syna.

Vystudoval Biskupské gymnázium v Brně a Právnickou fakultu na brněnské Masarykově univerzitě.

Od loňského listopadu je jihomoravským hejtmanem.

Dříve vystupoval také jako stand-up komik.

Nejprve covid, pak tornádo. Podobný vstup do úřadu jste si asi neplánoval?

V době, kdy byl čas rozhodovat se o kandidatuře na hejtmana, nikdo neznal pojem covid. Pojem tornádo jsme sice znali, ale vůbec nás nenapadlo, že by mohlo být i tady. Náplň práce je o dost jiná, než jsem si dokázal představit.

Teď už vás asi moc věcí nepřekvapí. Nebo ano?

Myslím, že už nás opravdu asi nic nedokáže překvapit. Nevím, co by mohlo ještě přijít.

Jihomoravský kraj už postihly povodně, ale tornádo je přece jen trochu jiný živel. Byl na něj připravený?

Je pravda, že krizové řízení je z velké části připravené na povodně, protože s nimi máme zkušenost. Velký rozdíl je ale v tom, že u povodně obec zaplaví voda, dva tři dny čekáte, až voda opadne a je prostor se na velkou práci připravit. U tornáda se všechno děje hned a zastavilo se to až po měsíci. Ani krizové plány s tím do takového detailu nepočítaly.

Co bylo nové?

Většinu toho řídí fakticky hasiči. Ti nám od začátku radili, hledejte pole, kam se bude vyvážet hromada odpadu. Nakonec musely být tři. Hledejte hangár, kam se bude dávat humanitární pomoc, aby nebyl uprostřed obce, protože lidé začnou materiál hned navážet. Dělejte odstavná parkoviště na krajích obce, aby lidé nezajížděli doprostřed obce. S tímto už zkušenost bude a nebude nám to den dva trvat, budeme poučení.

Očekával jste podobně velký nápor dobrovolníků a vlnu solidarity?

To nečekal nikdo, protože jsme s tím neměli zkušenosti. Uvidíme, jestli až bude tornádo příště, bude zase až tak obrovská vlna solidarity. Myslím si, že to bylo hlavně proto, že to byla úplně nová katastrofa na území České republiky i střední Evropy. Lidé se o to mnohem více zajímají a soucítí s tím.

Jaké škody tornádo způsobilo?

Celková škoda je necelých sedm miliard korun. Z toho asi jeden a půl miliardy jsou škody na obecním a krajském majetku.

Jste domluvení s představiteli státu na úhradě škod?

Je vypsaný dotační titul pro obce i pro kraj. Není ještě konkrétní výzva. Pokračují konzultace. Kraj má dostávat jenom padesát procent nákladů a obce devadesát procent. Za mě je jedno, jestli je to základní nebo střední škola, jestli ji zřizuje kraje nebo obec, ale měli bychom dostat srovnatelné peníze.

Jen na rekonstrukci S-centra v Hodoníně bude potřeba půl miliardy. Museli jste seškrtat investice?

Zatím ne, protože větší investiční akce teprve plánujeme. Naše spolufinancování je kolem čtyř set milionů, pokud bude platit, že nám stát dá jen padesát procent. Doufám, že přispěje více. Když to bude čtyři sta milionů, bude to určitě bolavé. Ochromilo by nás to minimálně v tom, že nemůžeme dělat tolik standardních investičních akcí, jako jsou opravy střech škol, kam zatéká. Není to tak, že bychom zastavovali budování nových věcí, ale museli bychom zastavit opravování těch starých.

Jak dlouho se obce budou ještě potýkat s následky tornáda?

Minimálně do konce příštího roku potrvá, než pracovníci dají elektřinu do země, teď je tam zprovozněná provizorní. Chodníky, veřejné prostranství, výsadba zeleně se dá dělat až po elektřině. Dva roky budování potrvá, ale nebude to jen o stavebních akcích, ale i o atmosféře v obci, o sousedských vztazích. To si myslím, že potrvá delší dobu. Ale přál bych lidem, aby to trvalo také jen dva roky.

Před týdnem jste se dohodli i s představiteli obcí, že na místě zůstanou ještě do konce září policisté. Jakou tam budou mít roli?

Policisté si to sami vyhodnotili. V každé obci budou zajišťovat denní a noční hlídku minimálně do konce září. Pak se uvidí.

Jak v tuto chvíli ještě kraj může pomoci?

Už to vnímám tak, že je to běžná komunikace s obcemi, akorát jsou v hodně těžké situaci. Už to není krizové řízení, ale vnímáme, že je potřeba se jednou za čas potkat, pobavit se. Abychom měli informace z první ruky, což je důležité. Už to nejsou tak bolavé věci, spíše strategičtější a jednání s ministerstvy.

V postižených obcích už se pořádaly i nějaké akce, například v Mikulčicích byly otevřené sklepy. Pomáhá to lidem k rozptýlení?

Měl jsem možnost být na koncertu, kdy hrál na Podluží Kryštof. To byla jedna z prvních akcí. Lidé za mnou přicházeli a než začal koncert bavili se se mnou, kdo má jaké škody, ukazovali polorozbořené domy, vykládali ty smutné příběhy a za čtvrt hodiny začal koncert a lidé se smáli, zpívali, tleskali a to bylo úžasné sledovat. Ženy se na to vyšňořily, namalovaly.

Někteří obyvatelé zasažených obcí si stěžují na určitá rozhodnutí starostů. Mikulčická po kritice rezignovala. Jaký je váš pohled?

Je nemožné ke všem dostat stoprocentní informace a z toho to potom plyne. Mě se pořád někdo ptá na rozdělování financí, přitom my nebudeme rozdělovat skoro nic. Lidé nemají dostatečné informace. Často si mysleli, že starosta něco rozhodl, přitom to ani není v jeho kompetenci nebo rozhodnutí vůbec nepadlo. To stejné si mysleli o policii, armádě, hasičích i o mně. V Mikulčicích kritizovali starostku za rozhodnutí, která padla ve všech obcích. Nejvíc byla kritizovaná za to, že zrušila ubytování v sokolovně pro dobrovolníky, Přitom v okolních obcích ubytování ani nezřizovali. Nešťastně a nezaslouženě to vyeskalovalo.

Stále se věnujete také tématu koronaviru. Ke konci srpna skončil provoz všech velkokapacitních center v kraji. Neuvažovali jste o tom, že byste alespoň některá zachovali?

Počítáme, že se očkuje dál, akorát v prostorách nemocnic. Se všemi jsme domluvení na kapacitě. Máme také spočítáno, jakou kapacitu budeme potřebovat při třetí dávce očkování.

Je připravená i varianta mimo nemocnice?

Myslím si, že už nebude potřeba. A když ano, už to budou menší očkovací centra, než byla nyní.

Jak jste spokojení s tím, jaké procento Jihomoravanů je naočkovaných? Původně jste očekávali do konce srpna větší úspěšnost.

Počítali jsme se sedmdesáti procenty, což už nebude, ale plánovali jsme to v nějakém kontextu. Máme asi pětašedesát procent. Počítáme to z lidí starších patnácti let, to byla naše strategie. Neříkám, že jsem spokojený, ale vím, že to o moc lépe nejde. A vím, že jiné kraje jsou na tom obdobně.

Plánujete pokračovat v kampani a zaměřit se na skupiny, kde není proočkovanost tak velká?

Nebudeme do toho dávat už tak velké peníze, ale z toho milionu, který jsme na kampaň uvolnili, ještě nějaké peníze zbyly. Kampaň jsme přepracovali, aby oslovovala lidi, kteří očkování odkládají. Aby věděli, že teď hned mohou přijít bez čekání a nemusí se nijak složitě objednávat. Už to nebude, že by tady visely billboardy, ale spíše o sociálních sítích.