V roce 1936 byl vydán zákon, který zakazoval zaměstnávat v pohostinství ženy. Prý to kazilo dobré mravy. (Čerešňák, Zemek, 1979, s. 210, 275, 293, 302, 313)

První písemná zpráva o existenci hodonínských hotelů, kaváren a restaurací je zveřejněna v Adresáři města Hodonína z roku 1924, sestaveném Karlem Čapkem a též jeho nákladem vytištěném v tiskárně p. E. Pouchlého.¨

Hospodářská struktura Hodonína až do roku 1938 byla tvořena firmami a závody, z nichž nejznámější byly například Akciové cihelny, cukrovar, kovovýroba, Ing. Fr. Hönig a Kudrna, podniky dřevařské – Lignum a parketárna fy. Kohn, tabáková továrna, koželužna fy Frankl, moravská těžařská společnost a firma Opiag, které se zaobíraly pracemi pro rozvinutí těžby ropy a zemního plynu. (Čerešňák, Zemek, 1979, s. 277)

Místní a okolní restaurace byly zásobovány pěnivým mokem různých pivovarů – Plzeň, Litovel a také například pivem z pivovaru Jarošov, který sídlil v části Uherského Hradiště. Pivo bylo dodáváno převážně drahou, vagonovými zásilkami. Převáželo se v dřevěných sudech, uvnitř vysmolovaných, různých velikostí – „čtvrtky“ – pětadvacet litrů, „půlky“ – padeást litrů, „hektáky“ – sto litrů a „dupláky“ – dvě stě litrů, vždy podle požadavků jednotlivých restaurací. Pro jarošovské pivo byl u firmy Jokl zřízen sklad sudového piva. Sudy pak do jednotlivých restaurací rozvážel automobil.

Pro drobné obchodníky byla u firmy Jokl zřízena stáčírna piva. Zde bylo pivo ze sudů stáčeno do půllitrových lahví, a to jak pivo světlé, tak pivo černé. Takto stočené pivo se do jednotlivých obchodů dodávalo v dřevěných bednách po pětadvaceti lahvích. Po městě bylo rozváženo v takzvaných „kárách“, což byly vlastně dvoukolky s tři metry dlouhými ližinami. Naskládalo se na ně patnáct beden s nalahvovaným pi­vem.

Stávalo se, že do nádražní restaurace v Čejči se vypravila „tříkolka“ (něco jako obrácená rikša) a cyklista tak měl zajištěnu túru na celý den, když si musel trať do Čejče a zpět celou odšlapat.

Ve skladu Jarošovského piva byl firmou Jokl zřízen sklad ledu, který zákazníci požadovali v letních měsících. Led se „ledoval“ na řece Moravě v prostoru Rubanic, na Cigánce, a autem odvážel do „ledovny“, což byl vlastně sklep v hloubce osmi metrů o rozměrech šest krát osm metrů, jehož zdi byly obloženy dřevem.

Firma Jokl se nacházela na dnešní Národní třídě, Dukelských hrdinů a Sušilově ulici. Vjezd do areálu skladu byl právě ze Sušilovy ulice (dnes OSSZ). Majiteli firmy byli manželé Vilém Jokl (nar. r. 1863) a Bedřiška Joklová (nar. r. 1880). V prostorách své firmy zřídili sklad piva a výše zmiňovanou stáčírnu piva a „ledovnu“, zprostředkovávali prodej dřeva, střešní krytiny, stavebnin a uhlí. Manželé Joklovi zahynuli roku 1943 v koncen­tračním táboře v Osvětimi.

JOSEF GRUFÍK