„Medaile vyjadřuje moji práci ve vztahu ke Slovensku a odboji, spolupráci s funkcionáři Slovenského svazu protifašistických bojovníků, s níž jsem začal v roce 1975. To jsme měli družbu Hodonína se Senicí," připomíná svatobořický rodák, který je do současnosti funkcionářem Českého svazu bojovníků za svobodu.

Spolupráci dále prohluboval a rozšiřoval, a to směrem na jih a sever. „Dlouholeté kontakty využívám i v současnosti, například při tvorbě muzea ve Svatobořicích," podotýká Kux.

Právě s internačním táborem v jeho rodné obci je spojená i část zásluh o medaili od slovenských kolegů. „Při bádání o internačním táboře jsem narazil také na to, že tady bylo uvězněných dvě stě Slováků, a to hned třetího září 1944, tedy krátce po vypuknutí slovenského národního povstání," přibližuje badatel.

Vězni zůstali ve Svatobořicích dva měsíce, než je nacisté přemístili. „Šli pěšky směrem na jih a dodnes není jasné, kde těch dvě stě lidí skončilo. Na konferencích na Slovensku jsem několikrát vyzval ke spolupráci mladší kolegy, abychom této záhadě přišli na kloub," říká autor, který se se dopátral i k seznamu obětí.

„Dá se soudit, že mezi nimi bylo i několik židů. Zůstává tak otázka, co s nimi Němci udělali. Pravděpodobná varianta je ta, že je někde u rakouských hranic popravili," přibližuje smutné okamžiky druhé světové války Kux.

Z jiné konference v Tatranské Lomnici připomněl osobní výjimečný zážitek. „Setkal jsem se tam s jedním s Banderovců (militantní ukrajinští nacionalisté a teroristé - pozn. red.), který u Jestřabic střílel po mém otci, a to dva roky po válce. Měl přezdívku Vrabčák a nyní žije v Kanadě," popisuje setkání svatobořický spisovatel.

A to krátce po svém návratu z další badatelské výpravy. V Bělorusku totiž pátral po stopách mistřínského rodáka Františka Horáka. Ten bojoval za druhé světové války v okolí Minsku spolu s tamními partyzány proti německé armádě, a to v jejím týlu.