Historik Pajer, který je známý také jako autor beletristické knihy Město pod Bílou věží, se práci archeologa věnuje už řadu let. Nejvíce ho přitahuje právě kultura habánů. „V areálu stavení jsem již před několika měsíci začal dělat hloubkové sondy, čímž se mi podařilo doložit, že se na místě novokřtěnecká kultura opravdu vyskytovala," nastínil Pajer.

Při svém bádání objevil několik vrstev habánské keramiky. „Výzkum dokonce napovídá, že v Čermákovicích keramiku přímo vyráběli," přiblížil strážnický archeolog. I proto stavbu, kde podle odhadů žilo přibližně sto padesát habánů, považuje za velmi vzácnou. Souhlasí s ním také historik Bronislav Gruna. „Takto celistvě dochovaný dvůr v původní dispozici je na Moravě zcela unikátní," reagoval muž. Habány a jejich historii považuje za přitažlivé téma. „Může přilákat řadu návštěvníků včetně těch zahraničních," upozornil Gruna.

Kvůli záchraně objevené památky už Pajer oslovil řadu institucí. „Napsal jsem dopis hejtmanovi Michalu Haškovi a navrhl jsem mu, aby Jihomoravský kraj památku odkoupil. Mohl by tam vzniknout památník a expozice o novokřtěncích," míní Pajer. Podle něj je důležité, aby se pozůstatek kultury habánů zachoval i pro příští generace.

Jeho počínání podpořili i památkáři, kteří doporučili habánský statek zapsat mezi kulturní památky. „Podnět leží na ministerstvu kultury už od roku 2008. Zhruba před měsícem jsme posílali naše aktualizované doporučení. Prohlášení památkou podporujeme, protože takto dochované stavby související s habány jsou na Moravě ojedinělé," uvedl ředitel brněnského pracoviště Národního památkového ústavu Zdeněk Vácha.

Bydlení, tak jak se jeho pozůstatek dochoval v Čermákovicích, je podle Pajera právě pro novokřtěneckou kulturu typické. „Obývali jedno společné stavení, kde měli jídelnu, modlitebnu i nemocnici," popsal tehdejší způsob života strážnický rodák. Dvůr Alinkov patří mezi menší sídla, kde habáni žili. „Na každý pád je památku potřeba zachránit," dodal milovník historie.

Habáni, dobří a spolehliví řemeslníci či mlynáři a vynikající hrnčíři, se na Moravskokrumlovsku i jinde na Moravě usazovali od poloviny šestnáctého století tam, kam je kvůli jejich umu pozvala místní vrchnost.