Každý rok přijíždí sedmadvacetiletá Marie Gilbertová do Strážnice na Mezinárodní folklorní festival. Při té příležitosti se nezapomene zastavit i v areálu tamního Muzea vesnice jihovýchodní Moravy. Těší se na novinku, která se za uplynulý rok v areálu skanzenu objeví.
„Strážnický skanzen patří mezi vydařená muzea. Jeho areál mám moc ráda, i když bych uvítala víc ukázek dobového života, lidí v kroji a klidně i zvířat, jako jsou králíci, slepice a třeba i kozu nebo ovce," uvedla nadšená folkloristka.
V letošním roce čeká nejen na ni novinka. V areálu Horňácko vytvoří Národní ústav lidové kultury potok. „Vznikne na návsi mezi objekty z Horňácka. Umístěním potoka se vytvoří dojem přirozeného toku, který doplní krajinný ráz expozice staveb z oblasti Nové Lhoty," sdělila vedoucí útvaru správy areálu Národního ústavu lidové kultury Marie Hudečková.
Marie Gilbertová je nápadem nadšená a jako vystudovaná etnografka vyzdvihuje především to, že potok dodá krajinnému rozmístění usedlostí větší autenticitu. „Velmi se těším, až vše uvidím naživo," nemůže se Gilbertová dočkat.
Potok má být dlouhý přibližně sto padesát metrů a vyústí do současné požární nádrže. Koryto bude hluboké od čtyřiceti do osmdesáti centimetrů. „Trasu toku rozčlení oblouky. Koryto s nestejnými sklony svahů necháme vyskládat kameny a doplníme mokřadní vegetací," dodala Hudečková s tím, že náklady dosahující sto sedmdesáti tisíc korun zaplatí Národní ústav lidové kultury ze svého rozpočtu.
Repliky z Horňácka
Areál Horňácka ve strážnickém skanzenu se skládá ze sedmi staveb z Nové Lhoty, Lipova a Hrubé Vrbky. Je mezi nimi kovárna, rolnické domky, domkařské stavení nebo selská usedlost. „U všech domků se nejprve zpracovala dokumentace, změřily se a poté jsme je pomocí původních technologií ve skanzenu postavili. Jde o repliky domů, které na Horňácku stojí," uvedl mluvčí Národního ústavu lidové kultury Zdeněk Bobčík.
Jak připomenul, v posledních dvou letech vzniká i nová stavba, kterou má být selská usedlost. „Staví se technikou takzvaných nabíjenic, které se plní přirozeně vlhkou směsí složenou z hlíny a řezané slámy, takzvané sečky. Jsme zhruba v polovině výšky stěn. Letos chceme postavit přední část, ve které bude bývalá dílna a světnice," informoval autor projektu Martin Novotný. Další částí, která časem také vznikne, bude hospodářské křídlo. „Obě budovy samozřejmě zahrneme do expozice a budou přístupné," potvdil Novotný.
Entograf Národního ústavu lidové kultury Martin Šimša upozorňuje ještě na další letošní novinky. Již vloni se zaměstnanci ústavu pustili do obnovení informačního systému.
„Jednotlivé objekty opatříme novými popiskami. Novinkou budou také speciální čipy na čtečky pro nevidomé návštěvníky. Do projektu se vloni pustily kolegyně Mikulčíková a Rýpalová, které začaly s nevidomými a slabozrakými spolupracovat. Samy si vyzkoušely projít skanzen se šátkem na očích a zjistily, jak nevidomý prohlídku vnímá," uvedl Šimša.
Jak dodal, pro nevidomé návštěvníky vznikla i nová expozice hmatové výstavy. V té si mohou návštěvníci osahat různé textury, ze kterých se dříve vyráběly střechy nebo podlahy.
