"Chodili jsme po rodinách a vyptávali se. Pak jsme to ještě ověřovali," uvedla jedna z členek hovoranského muzejního spolku Jana Skopalová. Spolu s dalšími, kteří se na vzniku objemné publikace podíleli, se nemohla dočkat momentu, až přijdou z tiskárny první výtisky. To se stalo v pátek. Hned se proto na úřadě uskutečnila oslava i s křtem knihy. Spoluautoři díla pak hodiny v knize listovali a upozorňovali jeden druhého, co je ještě třeba do budoucna zjistit, nebo co jich ještě na fotografiích zaujalo.

„Chtěli jsme, aby to oslovilo všechny místní. Má to být dílo, které každého potěší a nikoho nenaštve. Dělali jsme to srdcem," svěřila se hlavní autorka Irena Ivičičová. Přeje si, aby si při listování čtenáři zavzpomínali, jaké byly Hovorany dříve. Proto se také publikace jmenuje Vzpomínání na Hovorany.

Vše přitom začalo výstavou starých fotek, která se uskutečnila v březnu. Po ní Irena Ivičičová oslovila vedení Hovoran, že chce věnovat obci některé staré pohlednice ze své sbírky. Obec pak vyhlásila sbírku, zapojil se nový muzejní spolek a všechno nabralo rychlé obrátky.

A ještě to navíc neskončilo. Kniha je vytištěná, ale lidé stále nosí fotografie. Místní se tak mohou těšit minimálně ještě na další výstavu starých snímků. Současný archiv už čítá více než tisíc snímků.

Kuriózní je přitom i důvod, proč k první výstavě došlo. Souvisí to s poměrně nedávným vznikem sběrného dvora. Místní jej začali využívat a jeho obsluha si všímala, co vyhazují. Byly to nejen staré předměty z domácností, ale i staré dokumenty či fotky po svých předcích. Na základě toho vzešel pokyn dávat takové „poklady" bokem a vyhlášení sbírky. Výstava byla tak úspěšná, že bylo nutné prodlužovat její původně pouze dvoudenní trvání.

Na úřadě nyní leží první dvě stovky výtisků knihy, kterých bude dokonce patnáct set, což je přibližně dvojnásobek počtu domácností v Hovoranech. Vedení obce i autoři počítají s tím, že se stane vítaným doplněním knihovny nejen pro současné obyvatele, ale i rodáky, nebo ty, kteří se v budoucnu do vesnice přistěhují. Je totiž i průvodcem po historii.

Ukazuje nejen domy či styl oblékání, ale popis, který vše doplní. U důležitých staveb se tak lze dočíst i hlavní mezníky v jejich historii. Přílohou je vždy letecká fotografie z roku 1930, na které je vyznačeno, kde stavba stojí, nebo stála.

Perličkou je pak dvoustrana s fotografiemi křížové cesty od neznámého autora, která byla až do roku 1989 součástí výzdoby kostela sv. Jana Křtitele. Dnes už ji Hovoranští nemají šanci nikde ve vesnici vidět, protože je mimo region.