Rutina, nic co by stálo za komentování, jenže tu máš čerte kropáč, premiér stihl za velkou louží ještě jeden významný počin, splnil si dávný sen! Předal bratřím Mašínům takzvanou premiérskou plaketu, o jejíž existenci dosud většina národa neměla tušení a nad jejímž udělením i pan prezident, třebaže zaobaleně, vyslovil ono pověstné „bez komentáře“.

Bohužel se nikomu nepodařilo zjistit, jak moc je Topolánkův sen dávný, zda sahá až do dob, kdy vystudoval vojenskou střední školu na důstojníka Československé lidové armády, hráze proti úkladům západních imperialistů.

Samozřejmě vtipkovat kolem události tak závažné, jakou je cesta ke svobodě vroubená hromadou mrtvol, není asi příliš taktní. Zvláště když víme, že těch mrtvých mohlo být mnohem víc. Pokud by totiž zmíněný útěk neproběhl v podmínkách středoevropské verze režimu, nýbrž v podmínkách stalinsky asiatských, měly by popravčí čety a hrobníci hodně napilno a z příbuzenstva uprchlíků by přežil málokdo.

Mašínové jsou evergreenem už mnoho let a všemožná pro i proti byla zřejmě řečena, třetina Čechů v nich vidí hrdiny, polovina vrahy a zbytek opatrnicky „neví“. Jeden jediný Čech si ovšem myslí, že nebyli ani hrdinové a snad ani vrahové v tom pravém smyslu slova.

Nejspíše se stali sami oběťmi doby a především nepředstavitelně bezohledné propagandy, kterou nerozvíjeli pouze domácí mocipáni, avšak ve stejné míře také jejich protivníci. Pamatuji si mnohá vysílání zahraničních stanic, u nás doma vždy večer potají hltaná a nekriticky přijímaná, ale hlavně plná zastřených i zjevných návodů na „odpor“, povětšinou metodami, dnes označovanými za teroristické.

Původci těchto výzev přece museli vědět, že československým komunismem takové prkotiny nemohou otřást, leč naopak poskytnou státní bezpečnosti důvod k neúměrně krutým represím. Přesto vybízeli muže, zejména mladé chlapce, k pochybným dobrodružstvím, přinášejícím následně děsivou odvetu.

Ano, Mašínové se prostříleli a dostali plaketu, kdežto ty tisíce neúspěšných zaplatili úplně zbytečně hroznou daň. Byli semleti krutým soukolím střetu dvou po světovládě bažících gigantů a navzdory utkvělé představě a víře těch co přežili, obětovali se marně.

Stanislav Mikuš