V přírodě už jen velmi vzácně se podobně jako tygr ussurijský vyskytuje i jaguár. Na vině katastrofálního úbytku této další velké kočkovité šelmy, jejíž domovinou je Střední a Jižní Amerika, je kácení pralesů a také někdejší lovci velmi atraktivní jaguáří kožešiny. V hodonínské zoo však tato kočka žije hned ve čtyřech „vydáních“. Nejpopulárnější z jaguáří čtyřky je Ašok, jenž pátého listopadu dovršil tří let.

„Krátce před jeho narozením nám stářím a sešlostí uhynul stejnojmenný samec. O to víc nás překvapila samice Kelly, která tehdy přivedla na svět dvě mláďata. Zřejmě se kmet vypjal k poslednímu výkonu, aby nám po sobě zanechal tuhle krásnou památku,“ rozplývá se ještě dnes zoo
log Jaroslav Hyjánek.

Kelly ale svou mateřskou úlohu nezvládla.

Mláďata nechala bez povšimnutí, takže jedno hned po narození zemřelo.

Druhé, přeživší, dostalo náhradní mámu.

„Více než dva měsíce jsem kocourka měla doma. V noci jsem ho každé dvě hodiny krmila a masírovala mu bříško. A ráno na sedmou mazala do práce. Tam jsem ho brávala s sebou. Zprvu jsem ho nosila za bundou, později v cestovní tašce. Psi, co se toulali po ulici, se mohli uštěkat,“ vzpomíná ošetřovatelka zoo Jana Görlichová.

Tehdy jí ale do smíchu nebylo: nevyspalá, kruhy pod očima, po těle samé škrábance.

Škrábal a ječel

„Naši chlapi (údržbáři zoo - pozn. red.) pro něj vyrobili bedýnku s dvířky. On ale neustále škrábal do dřeva a ječel, chtěl za mnou do postele. Abych to nemusela poslouchat, raději jsem mu vždy vyhověla,“ vypráví Görlichová, kterou v péči o Ašoka po dvouměsíční anabázi vystřídala manželka veterinárního lékaře zoo Lenka Burská.

Když ho v osmi měsících přivedla do zoo, stal se rázem miláčkem nejen všech zaměstnanců, ale i návštěvníků. Není divu, že na jeho slavnostní křest v režii hned dvou kmotrů – zpěváka Petra Bendeho a moderátora jednoho z regionálních rádií Lukáše Makovce – přišly více než dva tisíce lidí.

Sebevědomě kráčející šelmu si tehdy pohladil nejeden z účastníků.

Dnes by se ke krasavci pojmenovaném po staroindickém králi nikdo neodvážil. „Ještě stále mě poznává, reaguje na mne. Ale nepřibližuji se. Asi by mi neublížil, ale má velkou sílu a i při nevinných hrátkách by mě mohl poranit. Nechci nic riskovat,“ říká Görlichová a současný ošetřovatel šelem Martin Dubšík dodává:

„Občas ho opatrně pohladím, podáme si tlapku. Kdybych ale vstoupil do výběhu, patrně by se v něm probudila šelma,“ myslí si. Jaguáři jsou totiž velmi nebezpeční.

Oproti flegmatičtějšímu tygrovi jsou hbitější, zarputilejší a také zákeřnější.

„Dívá se jak mílius, ale jen se jeden otočí, už by ho měl za krkem,“ přibližuje povahu jaguárů Dubšík.

Černí byli vzácní

Zatímco Ašok má srst skvrnitou, Kelly, Anita a Basťa jsou černou jaguáří variantou. Právě černí jaguáři byli kdysi velkou vzácností.

„Jsme jedna z prvních zahrad, která jaguáry před třiceti lety získala a začala odchovávat,“ pyšní se tamní ředitel Miroslav Frais.

„Jakmile se ale odchovy začaly dařit, jejich cena prudce klesla,“ dodal. Dnešní trojka černých jaguárů je už ale za zenitem, skupinu bude nutno omladit.
„Přivezeme ze zahraničí nové jedince. Ašoka si ponecháme a pořídíme mu slečnu. Chceme, aby se stal novým zakladatelem chovu jaguárů v naší zoo,“ plánuje ředitel Frais.

Autorka: Bohuna Mikulicová

Související články vpravo nahoře