Ve vestibulu se na žíněnkách připravují dva bojovníci k ukázce umění kendó neboli japonského šermu. Nejprve si na hlavu uvážou šátky a následně nasadí ochrannou helmu. Chrániče jim nechybí ani na jiných částech těla. „A ne že mě zase trefíš někam mimo. Minule jsem měl na ruce modřinu snad dva týdny," upozorňuje svého protivníka jeden z mužů.

Důvod jeho obav je jasný, jakmile se pustí do boje. Ostrými ranami bambusovým mečem, takzvaným šinajem, se rozhodně nešetří. A souboj doprovází hlasitými výkřiky, které se rozléhají po celé knihovně a přilákají také řadu zvědavců. „Někdo říká, že je to jako když se perou dva kohouti, a asi je to pravda. Ten řev k tomu patří. Je třeba protivníka odstrašit, ukázat, že nad ním máte převahu. Označuje to také správný zásah," vysvětluje jeden z kendistů, Jan Pôbiš.

Naproti tomu zcela rozdílná nálada panuje na stanovišti, které se věnuje klasickým japonský hrám. Dva chlapci soustředěně sledují hrací desku s černými a bílými kameny před sebou a pečlivě zvažují další tah. Své mozkové závity namáhají kvuli Go. „Jde o tisíce let starou hru původem z Číny. Řekl bych, že jde o takový mix piškvorek a šachů, ale hráči při ní mají mnohem víc možností. Kameny mohou i brát, tedy takzvaně zajmout. Velkou roli zde hraje strategie," přibližuje tradiční hru člen Minami no Otaku Libor Nesvadba.

Zatímco deskové klání zaujalo spíše ty odrostlejší návštěvníky, děti se shlukují v místnosti s počítačovými hrami. „My chceme ještě jednou!" vykřikují dvě malé dívky, kterým se zalíbila virtuální taneční hra. Po souhlasném pokynu jednoho z pořadatelů berou do ruky ovladače, které zaznamenávají jejich pohyb, a začínají hopsat a tančit, tak aby napodobily postavy na obrazovce.

Malá tlačenice se tvoří také u stánku s japonskými pochoutkami. „Máme tady japonské matcha sušenky ze zeleného čaje. Ten pokrm s rýží je karé, vlastně kari na japonský způsob. U Japonců je hodně populární. Zkusit můžete i želé s příchutí červených fazolí, ale nebojte se, chutná sladce," vyjmenovává nabídku dívka v černobílých šatech s ostře fialovými vlasy Gabriela Eková.

Největší poptávka je ale po palačinkách. Speciální přísadou těch ze země vycházejícího slunce je med, který nahrazuje cukr. „Nahoru pak dávají čokoládovou hmotu podobnou marmeládě a jahody," dodává Eková.

Při pojídání hosté poslouchají přednášku o cosplay neboli kostýmové hře, ve které jsou Japonci přeborníci. „Nejde jen o to mít kostým, jako když jdete na karneval. Musíte tu postavu žít. Jde hlavně o herecký výkon," vysvětluje dívka, která se svým modrým oblečkem a modrými vlasy jako by vypadla z animovaného fil­mu.

DOMINIKA FLORIÁNOVÁ