Přitom ve své kategorii B2, tedy středně těžkého poškození zraku, se utkal se soupeři z bowlingových velmocí, jako jsou Japonsko, Hongkong, Čína či Polsko. „Byla tam fantastická atmosféra. Velkým úspěchem bylo už jen to probojovat se z evropského šampionátu na samotné Světové sportovní hry a pak to, že jsem se dostal do finále mezi pět nejlepších. Trochu mě ale pak mrzelo, že mi unikl bronz,“ vyprávěl Hasala.

Dostat se totiž na světovou soutěž do více než milionového anglického města bylo hodně náročné. Hodonínský zrakově postižený sportovec musel uspět v pětici republikových turnajů tak, aby ho výsledky posunuly na mistrovství České republiky. Jako ve své kategorii už několikanásobný republikový šampion se pak mohl následně utkat s evropskou bowlingovou špičkou.

Hasalovi se přitom už podařilo být na evropském šampionátu stříbrný a na posledním mistrovství Evropy skončil třetí, díky čemuž se kvalifikoval právě na Světové sportovní hry zrakově postižených, které se konají jen jednou za čtyři roky. Letos, koncem srpna, se sjelo do dějiště her zrakově postižených v Birminghamu přes patnáct set sportovců.

V Hasalově kategorii se sem kvalifikovali pouze tři Evropané, z Asie pak přiletěla silná šestice. „První den odehráli účastníci šest her, po kterých pět nejlepších postoupilo do finále. Do něj se překvapivě nedostal vítěz asijského mistrovství,“ líčil Hasala, který šel do finálové pětky ze čtvrtého místo. To se mu ani přes výbornou první finálovou hru, kdy dosáhl druhého nejvyššího počtu bodů, nepodařilo vylepšit.

Fotogalerie: Jaromír Hasala z Hodonína na Světových hrách.

Pro poměrně dobře vidícího člověka je výkon i orientace zrakově postižených hráčů bowlingu nepředstavitelná. „Je to spíš o vnitřním pocitu a o předpokladech. Jelikož jsem dříve viděl, tak si dokážu spoustu věcí představit. Nejdůležitější je ale můj navigátor, podavač, kterým je má žena. Ta mi stojí za zády a říká mi, kde stojím, kam kouli pokládám, jak se koule pohybovala, mezi které kuželky vjela a které ještě zůstaly stát,“ popsal Hasala postup a rady před hodem na zhruba dvacetimetrové dráze. 

Navíc náročná je pro Jaromíra Hasalu už pouhá cesta na sportoviště, ale samozřejmě i jinam. Vnímá totiž jen obrysy postav. Přitom jak říká, svůj Hodonín má nakrokovaný, takže jej zvládne i bez bílé hole. Pro cestu do větších měst se bez ní však neobejde. To je i případ Olomouce, kde se pro něj nachází časově nejdostupnější bowlingová dráha, na níž se dá před závody trénovat.

„Když sem byl ale teď v Birminghamu, tak mi připadalo, že lidé v tamních ulicích jsou k člověku, který nevidí, vstřícnější. Před přechody tak řidiči zastavovali a počkali, nestávalo se tak, jak často tady, že už v půlce přechodu mi těsně za zády projíždí auto,“ krčí Hasala rameny.

Jak se vůbec dostal k bowlingu? „Asi před patnácti lety jsem přišel do SONSu (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, pozn. red.) kvůli kompenzační pomůcce, potřeboval jsem totiž ozvučený počítač. A tak jsem se taky dostal ke kuželkám a bowlingu. Nejdřív jsem si zkusil kuželky a pak ve Veselí bowling, který mě oslovil víc a také jsem se mu začal věnovat, což už je asi třináct roků. A stále mě baví,“ dodal Hasala.

Zároveň by rád poděkoval za podporu svým kolegyním z oddílu zrakově postižených sportovců TJ Jiskra Kyjov Marii Hudečkové a Marii Gutové.