„Od toho června na to neustále myslím. Při každé cestě do Hodonína bylo S-centrum pro mě symbolem toho, co se povedlo, co je pěkné, dobré a co slouží. Fungovalo určitě velice dobře,“ povzdechla si.

I na celorepublikové úrovni mimořádné zařízení sociální služeb musela velice brzy předat nově vzniklému krajskému úřadu. „S-centrum se podařilo postavit velmi rychle, velice dobře a bylo výborné. Nicméně když jej nyní vidím, tak je to, jako by mi umřelo dítě,“ posteskla si poslední přednostka hodonínského okresního úřadu Danuše Křiváková, která je nyní už v penzi.

Považuje za docela nehoráznou věc, že se domov nerekonstruuje. Podle oficiálního vyjádření z kraje, mají radní rozhodnout do konce října, jestli se bude budova opravovat, nebo se vybuduje nová alternativa pobytových sociálních služeb. „Pokud ale S-centrum srovnají se zemí a místo něj postaví bungalovy, kolem nichž bude obíhat personál tak, toto řešení bude provozně náročnější i dražší,“ upozornila bývalá přednostka, která byla naposled ředitelkou kyjovské nemocnice.

Stavění a zdobení máje v Kněždubu při hodovém pátečním odpoledni.
Světový malíř má pamětní desku, bude mít i dobovou kuchyň v Kněždubu

Důležitá je podle ní i doba předpokládané výstavby, která zřejmě nezačne dřív, než v roce 2023. „Obávám se v této souvislosti jedné velké bolesti, a tou je propouštění zaměstnanců, kteří by ale měli podle mě zůstat s klienty. Druhá velká bolest je ta, že více než sto dvacet tamních lůžek bude v okrese nehorázně chybět,“ posteskla si Křiváková.

Podle ní hodonínský okres v minulosti trpěl obrovským nedostatkem míst pro důchodce. „Jako úřadu se nám ale tehdy podařilo vydupat tuto výstavbu, čímž se okresu trochu ulehčilo, i když čekací lhůty byly poměrně dlouhé. To, co bude ale následovat v příštích letech, bude katastrofa. Naše populace totiž velmi stárne a staří lidé nebudou mít kam jít, když přes stovku míst tady nikdo nenahradí,“ myslí si bývalá kyjovská zastupitelka a radní za sociální demokracii.

Připomněla, že navíc moderností předstihla budova S-centra svojí dobu. S pavlačovým systémem, átriem a proskleným střechou. „Bylo tady příjemné ovzduší v zimě i v létě. Všechno bylo světlé, výborné. I když lidé byli na jednotlivých patrech imobilní, tak pokud vyšli z pokoje nebo byli vyvezeni na lůžku, tak se mohli účastnit toho, co se tady odehrávalo. Společný prostor dole sloužil k tomu, aby se tady mohly konat různé akce, koncerty, programy. Navíc ředitelky, které tam působily, dokázaly prostory perfektně vyzdobit. Lidé, kteří měli problémy s pamětí, demencí či alzheimerem, tak byli schopní se orientovat, jelikož měli barevně odlišená jednotlivá poschodí,“ nastínila výhody zařízení na hodonínských Pískách Křiváková.

Podle ní stálo jediné typově podobné zařízení u nás, i když v menším, v jihočeském Táboře. „Tam jsme se také lehce inspirovali. Ta naše velká krásná budova byla i přes obtížné zakládání na pískách postavená zhruba za 180 milionů korun,“ dodala. Při výstavbě nového zařízení počítal kraj s částkou 513 milionů korun.