Uvnitř je ale téměř nedýchatelno.
„Přerušujeme jednání zastupitelstva,“ téměř křičí starosta Hodonína Lubor Šimeček, když se mu po pouhých pár minutách začíná situace v sále vymykat z rukou. „Děkujeme! Budeme vás volit,“ pokřikují na něj ironicky někteří z řady rozhořčených lidí, kteří sem přišli kvůli zvýšení cen prodávaných městských bytů.

Když se začnou hlasitě dožadovat pokračování jednání, protože „přišli, aby se něco dozvěděli“, snaží se je starosta umlčet: „Já vás žádám, abyste počkal na udělení slova. Toto zastupitelstvo řídím zatím já.“ „Zatím. Zatím. Zatím!“ ozve se mu zlověstné echo z chumlu bojovně naladěných obyvatel.
Třicet zastupitelů je zaskočeno vysokou návštěvností jejich schůze. Přibližně sto lidí se tísní v zadní části místnosti a podél obou zdí. Židle nestačí. Postarší pán o berlích statečně stojí, zmožený důchodce se posadil na schodky k nohám zastupitelů. Někteří žmoulají v rukou kus potištěného papíru – pozvánku na zastupitelstvo od klubu KSČM.

K lidem, kteří si chtějí koupit obecní byty, se doneslo, že by se původně plánovaná cena měla zvyšovat o sumu za opravy, jako například zateplení domu, rozpočítanou na jednotlivé byty. To se nyní ukazuje jako pravdivá informace.

„Mně připadá, jako by uprostřed běhu na osm set metrů vbíhal závodník do posledního kolečka a oni mu řekli, že poběží ještě deset koleček,“ pokouší se o bonmot opoziční zastupitel za Stranu zelených Vítězslav Krabička. Dává tak za Zelené najevo nesouhlas s náhlou změnou podmínek pro prodej bytů a zvyšování cen. Už poněkolikáté se ozývá potlesk. A ne naposledy. Ne všechny přihlížející ale trápí stejná věc. Jeden zájemce o koupi bytu hořekuje nad tím, že zatímco město nebylo schopno připravit byty k prodeji, dlouhá léta musí zbytečně platit nájem a cena bytů neustále roste. „Proč my máme trpět, protože vy nejste schopni dejme tomu vyřídit pozemky?“ ptá se.

Dámě v červených šatech se nelíbí, že v domě, kde bydlí, se prodaly tři byty, přičemž ostatní nájemníci nebyli o prodeji informováni. Několik lidí chce vědět, jak je připravený odprodej a předpokládaná cena konkrétně u jejich bytu. Starosta je slušně odbývá s tím, že „bychom tady seděli do večera“.
Diskuse je mnohorozměrná a zmatená. Teprve po pětadvaceti minutách starosta vysvětluje lidem, jak se mají přihlásit o slovo.

Emoce, teatrální gesta, pokřiky. „Já se neudržím!“ už už se rozbíhá opálený muž v nátělníku směrem k radním poté, co byl opakovaně umlčen. V tu chvíli se kdekdo rozhlíží, jestli je v místnosti ostraha. Není. Nakonec se muž udrží a dostává i příležitost promluvit.

Po dvou hodinách starosta rozpravu ukončuje. Usnesení je odhlasováno v původním znění. Stovka lidí se zvedá a odchází. Nespokojena. „My jsme sem došli v domnění, že se dozvíme, zač se to bude prodávat. Ale z toho se nedá nic vybrat,“ říká zaražená důchodkyně. V sále zůstává asi deset lidí. Zasedání zastupitelstva pokračuje jako obvykle.

PAVEL ŠÍMA