„Ve Vladivostoku končili celou anabázi a nastupovali na lodě, které je vezly do Evropy. Poslední loď odjela ve dvacátém roce druhého září. Na den přesně po devadesáti letech chceme s kolegy na tamním hřbitově vztyčit českou vlaku a legionářský prapor,“ uvedl badatel.

Nejprve jej čeká doprava do Moskvy a pak únavná cesta vlakem přes celé Rusko. Potrvá šest dnů, během kterých se bude muset obejít bez lůžka. „Mohli jsme si zvolit variantu s lůžkem, ale při ní vlak jede o dva dny déle. Potřebujeme být ve Vladivostoku den před druhým zářím. Abychom to stihli, museli jsme kývnout na rychlejší vlak,“ vysvětlil vojenský historik.

Legionáři od Bajkalu

Po prozkoumání okolí města a ostrova u něj, kde legionáři i několik měsíců čekali na transport, se vydá k Chabarovsku, což je více než šest set kilometrů. Znamená to jedenáct dní vlakem. Na každé ze stanic Kux vystoupí a bude hledat pomníčky českých legionářů či pamětníky. Další cesta povede do Čity a na Irkutsk a okolí Bajkalského jezera. Zatímco v jiných oblastech už jsou osudy našich bojovníků zmapované, oblast od Bajkalu, města Ulan Ude až po Vladivostok je v tomto směru pole neorané.

ČTĚTE TAKÉ: Zavřeli ji do márnice proto, že nezdravila poníženě

„U Bajkalu potřebujeme projít tamní tunely. Tam se odehrálo mnoho bojů. Vlaky tam musely zpomalovat a byly snadným terčem například pro odstřelování z lodí. V jižní části jezera byl majitel lodě vlastně pánem železnice. Vlaky musely objíždět záhyb, lodě se přesunovaly rychleji,“ vysvětlil Kux.

Během pátrání si bude muset domlouvat noclehy podle toho, jak se vyvine situace. Zatím nemůže tušit, na co narazí a kde se proto jak dlouho zdrží. Vše může také zkomplikovat mezinárodní konflikt USA - KLDR, který kvůli plánovanému vojenskému americkému cvičení plní v posledních dnech světové tiskové agentury. Badatel totiž pojede těsně kolem hranic Severní Koreje.

Jan Kux se osudy legionářů zabývá dlouhodobě. Ze svého loňského pátrání v oblasti před Uralem vydal brožuru.

Ruská odysea

Čeští legionáři museli putovat ke konci první světové války přes celé Rusko paradoxně proto, aby se dostali zpět do Evropy. Nemohli se přesunout na francouzskou frontu přímo. Museli by přes Rakousko-Uhersko. Tam by byli samozřejmě jako zrádci zatčeni. Museli proto oklikou. Putovali do Vladivostoku, odkud pokračovali lodí.

Někteří se navíc museli od Uralu vracet dva tisíce kilometrů zpět. „V červenci devatenáct set osmnáct přišel příkaz vytvořit novou frontu proti Německu. Češi už byli v podstatě na cestě domů. Navíc věděli, že vzniká Československo, takže už ani nechtěli bojovat, jejich morálka upadala a až do vzpomínaného odjezdu se jen zhoršovala,“ připomněl Kux, co si legionáři museli zkusit.