Ukázali jsme si, že filatelie má ráda tiskové vady – tiskové šotky, dělající z běžných známek cenné vzácnosti. Při psaní jsem ještě netušil, že mi tiskový šotek hledí pozorně přes rameno a už ví, jak mě napálí!
Nespí totiž ani v době elektronické sazby. Pohotově zaměnil jméno autora článku a místo svého jména jsem v novinách četl: Zdeněk Šmýd. Oba jsme z toho pochopitelně neměli žádnou radost. Ale stanou se horší věci.
Typickým tiskařským šotkem je slavný „modrý Mauritius“ 2 pence, známka z ostrova v západní části Indického oceánu, vytištěná tam v roce 1847. Tehdy byl britskou kolonií, ovšem původně zde obchodovali Arabové, roku 1507 ho pro Evropu objevili Portugalci, 1588 jej obsadili Holanďané, 1715 je vyhnali Francouzi a po krvavé námořní bitvě v roce 1810 si ho natrvalo přivlastnili Angličané.
Po zavedení poštovních známek nesly tedy i zdejší poštovní ceniny portrét mladičké britské královny Viktorie. Rozdíl mezi běžnou výplatní známkou a slavným „modrým Mauritiem“ je ve správném slově PAID (zaplaceno) na běžné známce a v chybném označení OFFICE (úřad) na pohádkově drahé raritě. Celé nápisy na levé straně známkového obrazu jsou POST PAID (poštovné zaplaceno), nebo POST OFFICE (poštovní úřad). Jak mohl takový rozdíl vzniknout? Francouzi říkají: Za vším hledej ženu!
Když manželka guvernéra ostrova Williama Maynarda Gomma Lady Gommová nutně potřebovala rozeslat pozvánky na svůj ples, pořádaný 30.září 1847 v hlavním městě Port Louis, jako s uděláním byly vyprodány poštovní známky, dodávané z Londýna.
Proto byl osloven místní klenotník Joseph Osmond Barnard a uloženo mu urychleně vyrýt a vytisknout pět set známek jedno penny červenooranžových a stejný počet modrých s nominálem dvě penny. Postarší muž, údajně již slabozraký, zakázku provedl; dokonce se uchoval i originál účtu, který vystavil guvernérskému úřadu. Nebyl však profesionálním rytcem, a proto zlí jazykové hovoří o jeho známkách jako o karikaturách půvabné Viktorie.
Navíc prý zapomněl, jaké nápisy má vlastně na známky vyrýt, a spěchal se zeptat poštmistra. Před poštou jej upoutal nápis „Poštovní úřad“, otočil se a záměna byla hotova! I když se kvalitní rytině původních anglických známek oba Mauritiové skutečně rovnat nemohou, dosáhly daleko větší slávy než londýnské originály. Sběratelé, kteří později na ostrově Mauritius přehrabali kde co, našli několik exemplářů právě na obálkách s plesovými pozvánkami.
Mauritiové jsou hlavní ozdobou rozsáhlé britské královské sbírky. Dobře informované prameny uvádějí dvanáct známých modrých a čtrnáct červenooranžových Mauritiů, všechny poštovně použité, s nesprávným nápisem. A právě nesprávný nápis, snad trochu i zásluhou tiskařského šotka, je základem slávy a vzácnosti těchto známek. Jen nikdo neví, proč je slavná právě modrá známka a nikoli i červená, když na obou je stejná chyba.
Dražší než jednotlivé známky jsou dva zachované dopisy, pohybující se v cenách desítek milionů švýcarských franků. Na prvním, adresovaném do Bombaje v Indii, jsou dva červení Mauritiové. Druhý dopis, nejdražší na světě, je jediným známým dopisem, vyfrankovaným modrým i červeným Mauritiem Post Office. Byl odeslán 4.října 1847, tedy pátý den po vydání známek, z Port Louis do francouzského Bordeaux, a to přes Anglii parníkem do Plymouthu. Cesta dopisu od odesílatele k adresátovi trvala pětaosmdesát dnů.
Jako většina rarit a unikátů byl i on objeven mladým chlapcem při třídění archivu jednoho vinařského podnikatele v Bordeaux. Před nedávnem byl tento dopis vystavován svým anonymním majitelem v několika městech Evropy jako jediný exponát. Malá, dnes již vetchá obálka dokázala přilákat desetitisíce obdivovatelů. Což kdyby podobný také někde objevili?