Historie rodu Krakovsky sahá až do počátku třináctého století, kdy rod vlastnil vesnici Kolovraty u Uhřiněvsi v okolí dnešní Prahy. Členové rodu ve středověku sloužili na dvoře císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV. Ve 14. a 15. století se rod rozvětvil do osmi linií, z nichž do dnešní doby žije pouze linie Kolowrat-Krakovsky.
Rod hrál vždy významné místo v české politice. Mezi jednotlivými příslušníky bychom nalezli kancléře, zemské soudce, církevní hodnostáře a mnoho dalších. Za svoje služby byl rod v 17. století povýšen do říšského hraběcího stavu.
Pane šéf!
Naším hlavním protagonistou je hrabě Jindřich Kolowrat-Krakovsky (27. 7. 1897 – 19. 1. 1996). Ten si příliš na svém šlechtickém původu nezakládal a chtěl po vlastních zaměstnancích, aby ho netitulovali „pane hrabě“, proto mu říkali „pane šéf“. Vyhledával společnost podnikatelů a avantgardních umělců. Urozenost pro něho nehrála hlavní roli. To koneckonců dokazuje svým sňatkem s Marií Klimtovou, jež pocházela z rodiny pražského řezníka.
Ve 20. a 30. letech 20. století se scházel s Ferdinandem Peroutkou, do jehož časopisu Přítomnost přispíval, přednášel pro Dělnickou akademii atd. Velmi vynikalo jeho pokrokové sociální smýšlení vůči vlastním zaměstnancům, snad proto si vysloužil přezdívku „zemědělský Baťa“ nebo „agrární socialista“. Ze svých cest po USA a Sovětském svazu vydal knihy Amerika a my a Psychologie bolševismu. V meziválečném období zastupoval syndikát československých strojíren v zahraničí, kde právě proslul svými sociálními názory, které uváděl v praxi na panství v Týnci u Klatov a v Dianabergu u Přimdy.
Odboj s Parsifalem
V době nacistické okupace mu byl zabaven celý majetek kvůli jeho osobnímu postoji vůči novým pánům. Zapojil se do odbojové skupiny Parsifal, ta spolupracovala se Zdeňkem Bořkem-Dohalským a jeho ženou Annou a zajišťovala zpravodajské informace pro londýnskou vládu.
Po válce mu byl hned v květnu prezidentem republiky Edvardem Benešem vrácen zabavený majetek, který mohl rod opětovně užívat. Jindřich byl jmenován za velvyslance Československé republiky v Ankaře, kde působil až do února 1948.
V březnu 1948 se rozhodl pro exil s celou svojí rodinou. V USA veřejně nevystupoval a věnoval se obchodu s posilovacími stroji. Teprve po roce 1989 se vrátil, aby převzal rodový majetek a začal znovu hospodařit. Zemřel v nedožitých devětadevadesáti letech v Praze. Dědictví převzal jeho nejmladší syn František Tomáš a po něm jeho manželka Dominika, která je správkyní majetku jejich dětí Maxmiliána Alexandra a Francescy Dominiky.
MAREK VAŘEKA
