„Poprvé jsem se se sborem setkal, až když se mě ujal pan učitel Smišovský z Ostrohu. A mě to úplně učarovalo," připomíná si sbormistr.

Před Modráčky založil dětský sbor v Moravském Písku. Děti, které předtím nikdy kultivovaně nezpívaly, za rok a půl dovedl až do krajské soutěže v Brně. Skončily na druhém místě.

Po šesti letech odešel za prací do Kyjova a i tam přenesl své nadšení pro sborový zpěv. „Bylo velmi důležité mít nějakou vějičku, kvůli které do sboru děti půjdou. Tenkrát je nalákal big beat. Některé písně nosily ony, některé zase já. Začali jsme dělat i taneční muziku," prozrazuje Cvrkal.

Jméno sboru, Modráčci, je odkazem na jeho oblíbeného skladatele Leoše Janáčka. Ten jako mladý bydlel chvíli v klášterních kobkách, kde mu na okno dosedali modří ptáčci, které pojmenoval příhodně Modráčci. „Lidé často hádají, že název je kvůli ‚modrým' schůzkám nebo něčemu podobnému," říká.

Členy uskupení vybíral velmi pečlivě. Z dvaceti dětí účastnících se konkurzu si vybral třeba jen pět. Někteří to ale zkoušeli víckrát. Ve svém nejpočetnějším období sbor navštěvovalo skoro osmdesát zpěváků a zpěvaček. Postupně se základna ustálila na pětačtyřiceti členech.

Cvrkal tvrdí, že na vedení sboru je asi nejtěžší zvládnout psychiku. „Každé dítě je unikát. A sbormistr má za úkol takovou velkou různorodou skupinu přetvořit v jeden celek, který bude bytostně stejný a zároveň bude vystupování všechny bavit," vysvětluje.

Za dobu svého působení dovedl Modráčky k mnoha úspěchům. Kromě festivalů a soutěží se hudebníci spřátelili s pěveckým sborem v polském Jozefově a třikrát tak v Polsku měli možnost i vystoupit. Na kontě mají čtyři regulérní a dvě vánoční CD. „Nikdy se nám na vystoupení nestalo žádné fiasko. Sbor táhl jako jedna duše. Děti na sebe navzájem dávaly pozor, aby to někdo nezkazil," upozorňuje Cvrkal.

I když už je tři roky v důchodu, muziky se nevzdal. Obě jeho děti jsou hudebně nadané, jeho syn dokonce vede sbor v kyjovském gymnáziu. „Když někdo potřebuje, tak dělám korepetice. Také si někdy sedneme se synem a tvoříme doprovody nebo úpravy k písním. Abych nevyšel ze cviku," říká s úsměvem hudebník s tím, že i teď by klidně znovu vedl dětský sbor.

„Tentokrát bych chtěl vést děti jen od první do sedmé třídy," uzavírá.

MICHAELA HAVLÍČKOVÁ