Společnost je ale rozdělená už teď a především sociální sítě zaplavila smršť názorových přestřelek. Netrpělivé, kteří by se chtěli naočkovat třeba hned a žehrají na neschopnost státu to zařídit, překřikují jiní.

Mohou to být věční oponenti čehokoliv, co zatvrzele odmítají přijímat argumenty zdravotníků, lékařů i epidemiologů. Podotýkám, těch skutečných. Jsou to ale také lidé, kteří propadli strachu. Možná z bezradnosti utíkají i k lákavým spikleneckým teoriím. Třeba té o Elvisu Presleyovi, který údajně zemřel po očkování proti spalničkám. „Omyl, Elvis žije,“ přilévají do ohně odpůrci konspirací.

Oceňuji schopnost lidí, kteří si i v krizových situacích umí zachovat cenný smysl pro humor. Je třeba připomenout ale i to zásadní. Covid tu je a ohrožuje nás i naše blízké. Stejně jako v minulosti záškrt, tetanus, černý kašel, zarděnky, spalničky či příušnice. Zbavili jsme se jich díky očkování. Povinnému.

To, že si dnes můžeme vybrat, máme jako bonus, který nás ale na druhou stranu nezbavuje odpovědnosti vůči těm druhým, když ne k sobě samým. Ten prevít už mnohé připravil o jejich blízké, v tom ‚lepším‘ případě o obživu, budoucnost, vztahy nebo těžce vypracovanou kariéru. A válcuje dál. Protože když se dva hádají, třetí – covid, se směje.