Jak říká její autorka Irena Ivičičová, publikace vznikla díky spolupráci, a to dokonce mezinárodní. „Na půdě u mé stařenky jsem našla truhlici, kde se schovávaly doklady z války, a bylo mi líto, aby o nich lidé nevěděli. Dalším podnětem byl fakt, že v pamětní knize Hovoran je období války zpracované až s tříletým odstupem," přibližuje prvopočátky novinky Irena Ivičičová. Ta byla hlavní autorkou i publikace Vzpomínání na Hovorany, která vyšla na konci roku 2012.

Krátce poté začala intenzivně pracovat na knize o vesnici za protektorátu. „Musím poděkovat úplně všem, jak byli při její přípravě vstřícní," říká autorka.

Do publikace tak přispělo dvaačtyřicet pamětníků, a někteří z nich měli i přes devadesát let. „Právě oni mají právo o té době říkat něco ze života, aby to bylo hodnotné pro současné obyvatele obce i budoucí generace," je přesvědčená hovoranská rodačka, která mimo jiné zaevidovala válečné škody v jednotlivých domech ve vesnici. Každý z pamětníků má na straně jméno, datum narození, fotografii, uvedené rodiče, bydliště za protektorátu a v současnosti.

nová kniha
- název: Hovorany v Protektorátu Čechy a Morava
- autorka: Irena Ivičičová
- stran: 309
- obrazová dokumentace: tiskopisy, fotografie či doklady

Mezi ty nejstarší patřil Jaroslav Esterka. „Ten mi své vzpomínky napsal dokonce vlastnoručně a v pěkném slohu," připomíná Ivičičová.

Ještě starší byl František Marada z Čejče, jehož rodina měla dříve v Hovoranech hospodu. Vyprávěl vzpomínky o době okupace přímo z lůžka. Bohužel se otištění svých pamětí nedožil.

Kromě toho se v knize objeví svědectví z deníku Rudolfa Měchury, řídícího učitele Josefa Kobzíka či faráře Arnošta Korce. Čtenáři se ale dovědí také to, že v hovoranském katastru padlo sto dva vojáků. „Byl tady totiž lazaret, kde se operovalo. Předloni tady dokonce našel místo posledního odpočinku vnuk dědečka, který tady jako voják Rudé armády zemřel," přibližuje nečekané zážitky tvůrkyně knihy, která ale jen skromně říká, že ji sesbírala a setřídila.

Na řádcích novinky se zájemci dočtou také o hovoranských bunkrech, kde se schovávali partyzáni, kteří spolupracovali s dubňanským odbojem z Moravské Rovnosti.

Ivičičové při tvorbě pomohli kromě místních také historici, archiváři nebo muzejníci v Hodoníně, Kyjově, Zlíně, Brně, Trnavě, či dokonce v Německu. „Našli informace o Němci, který leží na hovoranském hřbitově," dodala autorka.