V první řadě se jedná o nejrozšířenější variantu hrozníčkovitých náušnic většinou s oboustranně připevněným nástavcem připomínajícím protáhlý trs hroznu na úzkém hladkém, ale i na zesíleném spodním oblouku. Druhý případ se zesílením patří k řemeslně nejnáročnějším, neboť exempláře mohou být na obloucích opatřeny bohatou plastickou výzdobou i ve formě tak zvané bodlinaté granulace. Je celkem samozřejmé, že v archeologických nálezech se tento typ vyskytuje pouze v nejdůležitějších centrech našich předstátních útvarů, na Moravě kromě Mikulčic ve Starém Městě či v Předmostí u Přerova, v Čechách ve Staré Kouřimi. Méně častým typem jsou náušnice s věnečkem granulovaných zrníček ve střední části spodního hrozníčku, kterému tak dává dvojkónický profil. Některé kusy se dají podle vzhledu a technologického postupu výroby označit za dílo jednoho řemeslníka či řemeslnické dílny. Jiné případy vzhledem ke svým podprůměrným rozměrům ukazují, že jako honosné ozdoby nebyly určeny jen dospělým ženám, ale i velmi mladým dívkám v dětském věku.

Do druhé skupiny patří bubínkovité náušnice, na jejichž spodní oblouk je připojen různý počet uzavřených dutých kulovitých či soudkovitých útvarů nazvaných poněkud nepříliš výstižně bubínky. Ty jsou na povrchu pokryty granulací vícera geometrických sestav s odlišným počtem zrnek či věnečků. Známa jsou provedení se třemi, čtyřmi anebo sedmi bubínky, které se ovšem kvůli svojí křehkosti dochovají někdy pouze ve zlomcích.

Třetí skupinu tvoří košíčkovité náušnice, kde jsou namísto bubínků připevněny neuzavřené útvary spletené srdcovitými smyčkami z jemného drátu, tedy jakési košíčky s otvory. Horní a spodní košíček ve středu spodního oblouku jsou přitom ukončeny věnečkem drobných granulek s jedním velkým zrnem usazeným dovnitř. Poměrně vzácnějším typem je varianta s košíčky v počtu čtyřech kusů z výbavy nebožek v hlubokých hrobových jamách překrytých pozdějšími hroby a podle N. Profantové „je velmi pravděpodobné, že tato varianta stála na počátku vývoje“. V mladším období byly oblíbenější varianty se sedmi, osmi a devíti košíčky dodávané na trh v naprosté většině pouze ve stříbrném provedení. I tady bychom rozeznali exempláře ze stejné dílny vycházející ze vzorů vyrobených ze zlata s odlišným detailem ukončení středových košíčků pyramidkou ze tří granulovaných zrníček. Z absolutně chronologického hlediska jsou zlaté náušnice se čtyřmi košíčky kladeny do třetí čtvrtiny devátého století, kdežto mnohem více nalézané exempláře se sedmi košíčky do širšího rozpětí od šedesátých let devátého století do prvního desetiletí desátého století, přičemž mimo hlavní centra měla přežívat ještě déle.

Čtvrtá skupina náušnic označovaná za sloupečkovité se vyznačuje hlavním ozdobným prvkem ve formě masivního protáhlého útvaru na spodním oblouku. Tento „sloupec“ s geometrickou granulovanou výzdobou povrchu je tvořen dvěma koncovými bubínky spojenými několikanásobnými věnečky granulace, k sobě naskládanými kroužky nebo dutou válcovitou středovou částí. V souvislosti s posledním zmíněným typem „sloupce“ vypadá velmi působivě varianta, kdy místo seskládaných zrníček zdobí povrch uzavřeného plechového pláště bubínků a středového válce jednoduché kroužky s více či méně nedovřenými konci.

Jako pátou skupinu musíme uvést náušnice lunicovité, jejichž spodní oblouk je pomocí dalších lyrovitě či obloukovitě prohnutých drátků zformován do tvaru půlměsíce se třemi vyčnívajícími cípy bohatě zdobenými granulací.

Konec rozšíření většiny výše popsaných náušnic je zcela zjevně tradičně spojován s údajným zánikem velkomoravské říše po drtivé porážce Bavorů, na jejichž straně měli stát Moravané, maďarskými kočovníky v bitvě u Bratislavy v roce 907. Dovolíme si malou odbočku a dodejme, že jiní badatelé nesouhlasí s tak rychlým zánikem mocenských struktur, preferují spíše postupné oslabení politické moci začínající již smrtí krále Svatopluka. Kupříkladu L. E. Havlík k tomu uvádí: „Nelze však mluvit o úplném zániku vlastního velkomoravského státu, poněvadž tažení cizího vojska jeho územím není žádným důkazem pro to, že dále neexistoval…“. Mohlo by to znamenat, že s produkcí honosných náušnic bychom mohli počítat i déle. Svatoplukova říše se rozdrobila na menší útvary, kdy východní část nakonec zabrali Maďaři a zbytek území se až po více než stovce let někdy na konci druhého desetiletí jedenáctého století dostal pod nadvládu pražských Přemyslovců, kteří posléze nedokázali kompenzovat částečné ztráty jižních oblastí ve prospěch Východní marky a východních oblastí okolo Váhu ve prospěch Uherského státu.

JAROMÍR ŠMERDA