Velký letecký den si tady užívaly zhruba dvě tisícovky návštěvníků. Zároveň tak mohly oslavit letošní pětasedmdesáté narozeniny Aeroklubu Kyjov. „Dnešní letecký den se nám vydařil zvláště díky krásnému počasí. Je tady řada letadel nejen z našeho aeroklubu, ale i hostů, kteří přiletěli z různých koutů naší republiky, aby předvedli své stroje a letecké umění,“ říká předseda pořádajícího klubu Vladimír Šimík.

Po třech letech se tak Kyjovským podařilo pro veřejnost s ohledem na pandemii uspořádat velkou akci. „Je to tady fajn na celý den. Zkusili jsme i vyhlídkový let vrtulníkem, k tomu jsme si tady udělali takový pěkný piknik,“ svěřuje se Tomáš Wagner obklopený svými blízkými.

Tentokrát návštěvníci mohli vidět třeba dvojici akrobatických letadel, které sem zamířily z Hranic na Moravě. Nebo také efektní kouř vycházející ze Čmeláka, legendárního československého dolnoplošníku. „Úžasnou ukázku předvedl tryskový letoun L29 Delfín, který přiletěl z Brna,“ upozorňuje předseda s tím, že ke Kyjovu přiletěl také zástupce letecké školy až z Benešova u Prahy.

Také Julie Příkazská je spokojená při pohledu na modré plátno na obloze, na které právě maluje svou dráhu některé z letadel. „Líbilo se mi úplně všechno, ale asi nejvíc akrobacie a Čmelák,“ říká školačka krátce po defilé zhruba pětice letadel, jejichž piloti pak s nimi zamíří do domovských hangárů.

Domácí tady zůstávají. Navíc na připomínku výročí dorazili i zasloužilí členové klubu, s nimiž se určitě bude vzpomínat na starší éru létání. A co čeká kyjovské letce v dalších pětadvaceti let, do jubilejní stovky? „Věřím, že náš aeroklub bude dál fungovat, a že postupně získáme mladé zájemce o létání a doplníme členskou základnu. To pravé sportovní létání na větroních vyžaduje právě spíše mladé zapálené lidi. Žel v posledních letech se létání posunulo spíše ke komerci,“ posteskl si předseda kyjovského Aeroklubu. Připomněl, že děti mohou s leteckým výcvikem ve větroni začít se souhlasem rodičů ve čtrnácti letech.

Současný předseda kyjovského Aeroklubu začal s létáním v šestnácti letech. Psal se tehdy rok 1966. „K létání mě přitáhly modely, které jsme začal dělat někdy mezi deseti a dvanácti lety. Chodil jsem v Kyjově do letecko-modelářského klubu. To už byl jen krůček k tomu, abych přešel do aeroklubu a začal létat ve větroni,“ dodává Šimík.