Hliněné domky nalíčené vápnem tvoří celou vesnici z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Za humny roste vinohrad a z kovárny se ozývá bouchání kladiva. Kovář je skutečný.

Právě na věrohodnosti někdejšího života na vesnici postavili správci skanzenu svůj úspěch. „Když jsem sem před sedmnácti lety přišel, byla návštěvnost jednadvacet tisíc lidí za rok, dnes je to šedesát tisíc,“ říká Martin Šimša, ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, pod který skanzen patří.

V průběhu let se svými zaměstnanci vymýšlel, jak skanzen, přesněji Muzeum jihovýchodní Moravy, ještě více oživit. „Pořádáme tematické programy. Patří mezi ně například velikonoční zvyky, stavění máje, dožínky, pouť, starodávné svatby i Vánoce, máme spoustu pořadů pro děti,“ vyjmenoval ředitel. Díky tomu je podle něj po letech skanzen stálicí především v programu rodin.

To potvrzuje i Helena Zovcinová z Plzně. „Hlavně dětem jsme mohli ukázat, jak se dříve skromně žilo.V některých chaloupkách bylo oživené vyprávění, což bylo super, úplně nás to přeneslo do doby, o které nám vyprávěli,“ ocenila návštěvnice.

Prohlídku skanzenu nabízí také strážnické infocentrum. „Skanzen má jednoznačně nejvyšší návštěvnost ve městě. Občas, když se turisté vracejí, děkují nám za dobrý tip,“ říká pracovnice Lenka Gronská.

Letos se mohou návštěvníci těšit například na dobové napoleonské vojáky. „Ve spolupráci s kluby vojenské historie připravujeme program na první květnový víkend. Lidé uvidí nejen bitvy, ale také výcvik vojáků, jejich stravováníi výstroje,“ láká Šimša.

A jak vidí skanzen za deset let? „Hlavně potřebujeme třikrát více zaměstnanců. Abychom dokázali převzít zkušenosti žijících řemeslníků,“ říká.