Týden před Velikonocemi jezdí on a jeho kolegové pro proutky k řece Moravě a pletou obří dvoumetrovou žílu. Ta je společná chasovní. „Zpíváme tradiční písničky. Hody, Hody, doprovody říkáme až když přímo někoho šlaháme. Jsme rádi, že některé dívky nám za to poděkují. Je to milé," přiblížil Tomáš Kotek.

Velikonoce v Dolních Bojanovicích začaly nedělním odpolednem. Po svátostném požehnání se sešli chlapci v krojích, aby užili slunečného odpoledne a navštívili některý z koštů vín, kterých v neděli v okolních obcích bylo spousty. Večer někteří pokračovali na taneční zábavy nebo do sklepů, kde bylo potřeba se rozezpívat a připravit na šlahání.

A tak bylo v pondělí ráno ještě za tmy možno slyšet chlapecký zpěv a vidět skupinky koledníků v krojích i menších koledníků, kteří šli vyšlahat a vykoledovat ke svým spolužačkám a kamarádkám. Někteří zpívají slovácké písničky, jiní modernější koledy a říkanky. Dívky chlapce za šlahačku, kterou „chytly" zpravidla už ve dveřích počastovali sladkostmi, zákuskem, něčím k snědku, ty starší však zpravidla pohárkem dobrého vínka.

Celá obec tak byla dopoledne plná těchto chlapců, kluků a mužů, ale i dětí s pomlázkami – žilami z vrbového proti. Ti, co nestihli žilu uplést, si museli vystačit s vařekou nebo něčím jiným.