Už před výmalbou podchodu ale mohl rozprostřít své tvůrčí plány pro graffiti k Slováckému roku. „Oslovený jsem byl na základě mojí volné tvorby. Bylo to loni na podzim, takže jsem měl na řešení dostatek času,“ připomíná autor.
Tematicky se zaměřil na tehdy blížící se folklorní svátek, tedy Slovácký rok, kterým Kyjov ožívá vždy po čtyřech letech. „Řekl jsem si, že udělám portrét dívky v kyjovském kroji. Osobně jsem však žádnou Kyjovjanku neznal, tak jsem se rozhodl, že vyrazím do Kyjova na svatomartinské hody s tím, že někoho oslovím, zda by mi posloužil jako model,“ prozrazuje Kovářík.
Jak ale říká, je spíše introvert. „Měl jsem problém jen tak náhodou někoho oslovit. V průvodu jsem však potkal kamaráda z Dubňan, zeptal jsem se ho, jestli nezná z Kyjova nějakou folkloristku, kamarádku, která by byla ochotná mi zapózovat, abych si ji mohl vyfotit podle vlastní vize,“ vypráví umělec.
Vše dobře dopadlo. Kamarád mu pomohl. „Seznámil jsem se tak s Terezou Tomanovou, která neměla sebemenší problém mi vyjít vstříc. Mamka ji hezky vystrojila do kroje a já už jsem jen přijel udělat potřebné snímky,“ přikyvuje Kovářík.
Na konci loňského roku pak zamířil do Kyjova za komisí pro Slovácký rok. I se svými návrhy. „Muselo se ale ještě vyřešit místo, čili plocha pro malbu. Napadlo mě, zda město nevlastní nemovitosti, na které by se dalo malovat. Dostal jsem k dispozici budovu starého pivovaru, která mi ale vzhledem ke stavu fasády nevyhovovala,“ ukazuje malíř.
Nakonec si vybral plochu hned vedle. „Město mi dokonce zajistilo vysokozdvižnou plošinu. Byli jsme domluvení, že začnu malovat pár dní před zahájením Slováckého roku,“ pokračuje autor.
Začal druhé srpnové úterý, kdy si celý štít natřel fasádní barvou. Po přípravě tohoto základu si pak už mohl vzít do rukou spreje s barvami. Jenže hned druhý den začalo vydatně pršet, což postup prací zpomalilo. Naplno tak mohl malovat až od čtvrtku.
„Od pátku už se sjížděli stánkaři a přibývalo i kolemjdoucích, kteří si malby všímali a přijímali ji vesměs pozitivně. Zastavovali se, fotili si mě při práci. Když maluju, tak se ale rád soustředím a mám na uších sluchátka. Potřebuju se koncentrovat,“ sděluje tvůrce.
Jak dodává, v Dobrovského ulici je tak k vidění malba dívky v kyjovském kroji pojatá spíše v duchu pouličního umění. „Působit může na každého jinak. Ve volné tvorbě se věnuju právě spojení ornamentu čí tradičních prvků Moravského Slovácka ve spojení malby sprejem. Podobně jako tomu bylo v nedávno otevřeném podchodu v Rohatci,“ doplňuje Kovářík.
Jím ztvárněná dívka v kyjovském kroji není u pivovaru ale úplně osamocená. Právě na zdi varny piva totiž láká k zastavení velkoformátová malba bzenecké rodačky Lenky Jurečkové k předchozímu Slováckému roku 2019. Její postavy mužů a žen v kyjovských krojích zakrývají jednu ze stěn.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
