„Co všechno ještě dělají ženy na misi v Afghánistánu? O jaké jde profese?" vyzvídaly kvartánky gymnázia bezprostředně po přednášce po Silvii Václavíkové. Některé z nich ji hned oznámily, že by se jim práce lékařky nebo psycholožky na misi líbila.

Děvčata se ale také ptala, jak snášejí tamní ženy utlačování od mužů. „Říkala jsem jim, že ženy to tam tak nechápou. Od mala v něčem vyrůstají a nevědí, že na západě to funguje jinak," uvedla vojačka. Žádná z kvartánek nakonec nevyslyšela její nabídku, aby si vyzkoušela burku, tradiční oděv muslimských žen.

Chlapci se mužského zástupce armády Přemysla Gottwalda naopak ptali na to, jakými jazyky se tam domluví, co umí říct v tamní řeči, nebo co vojáci dělají, když nejsou na misi.

Že se přednáška líbila všem, bylo poznat nejen z častých reakcí během ní, ale hlavně v závěru, kdy děti přednášející odměnili bouřlivým potleskem.

„Pro nás je důležité, aby mládež věděla, co tam vlastně děláme. V médiích je armáda většinou vnímána negativně. My tam pomáháme místním. Není našim účelem bojovat. Hlavní důvod našeho pobytu je ochrana civilních expertů. Ukazujeme lidem, jak jsme tam žili, co jsme tam dělali, jaký je život vojáka v misi. Jaká je jeho každodenní činnost," uvedla Václavíková, která například měla za úkol komunikaci s ženskou částí místních. Jak doplnila, účast žen je v misi velmi důležitá, i když je jejich zastoupení malé. Za jejího působení v provincii Lógar bylo u jednotky CIMIC deset žen na téměř tři stovky mužů.

Mnoho projektů totiž v Afghánistánu směřuje k ženám. Kvůli náboženství ale není možné, aby s nimi komunikoval muž. Chodila tak například do ženských částí nemocnic nebo dívčích škol. I když to vypadá jako klidná činnost, je spojena podle jejích slov nutně s dobrou kondicí.

„Jen kompletní výstroj váží pětadvacet kilo. Přesunovat se s ní, když jsou navíc extrémní teploty, není jednoduché. I s nebezpečím je nutné počítat každý den, i když mně osobně se ale během mise nestalo nic, čeho bych se musela bát," řekla žena.

Jak ji doplnil Přemysl Gottwald, perfektní fyzička a dobré zdraví jsou samozřejmě i podmínkou pro muže, kteří chtějí v podobné misi působit. I když zrovna nebudou střílet, musí být připravení na náročné přesuny.

„My tam nejezdíme jako žoldáci, ale proto, abychom tam pomáhali lidem. Stavíme zdravotnická centra či školy," doplnil k činnosti CIMIC. „Rád bych, aby děti po našich přednáškách pochopili, že lidé v Afghánistánu se mají opravdu špatně. Je tam bída. Aby si tolik nestěžovaly a byly díky tomu skromnější. Aby věděly, že se v České republice nemají špatně," zakončil voják, podle něhož byli gymnazisté z Kyjova na svůj věk dobře informovaní a znali základy života v islámských zemích.

Důležitou součástí přednášky bylo také předání dvou set kilo školních potřeb, které vybralo ve sbírce vlkošské Military muzeum pro děti v provincii Lógar.