Jedním z dobrodružnějších zážitků byla cesta vlakem přes celou transsibiřskou magistrálu. „Kdo to nezažil, nepoznal pravou ruskou duši," říká Janča. Jedná se o skoro deset tisíc kilometrů dlouhou trať, která se táhne devětaosmdesáti městy. Ve vlacích se seznámil se spoustou lidí. „Když někdo cestuje třeba šest dní v kuse, ve vlaku víceméně žije," míní dobrodruh. Poté ho čekal pobyt v pravé mongolské jurtě, kde ochutnal asi nejhorší místní speciality, které za dobu svých cest pamatuje. „Čaj s máslem mě opravdu nenadchl," usmívá se.

Asii navštívil vícekrát. Jedny prázdniny projel celou Indočínu. „Za tu dobu jsem měl jedenáct přeletů," upozorňuje. Tehdy se také poprvé bál o svůj život. „Když jsem přijel do Thajska, udělalo se mi hrozně špatně. Dokonce jsem si i do pasu zapsal svoji adresu a telefonní číslo, aby věděli, koho kontaktovat, kdyby mě ráno na pokoji našli mrtvého. Na druhý den jsem se probudil a byl jsem v pořádku," vzpomíná cestovatel.

V Hongkongu ho zase čekal nezapomenutelný zážitek v hotelu. „Podařilo se mi sehnat hodně levné ubytování. Ovšem v místě, kde spaní v cestovatelských brožurách nazývají splněním bobříka odvahy," usmívá se učitel. Tam se seznámil i s českým týmem závodícím na dračích lodích na mistrovství. Řekl si, že když už tam je, zajede se na ně podívat přímo v akci. Na cestu se přidal k jinému závodnímu týmu. „Nasedl jsem do autobusu a tvářil se, že k nim patřím. Tak jsem se dostal až k místu konání. Dovnitř mě už nepustili, protože jsem neměl průkazku" vypráví Janča.

Otočil se a chtěl se vrátit. Cestou ovšem potkal své kamarády z českého týmu. „Dali mi průkazku mojí kolegyně, která onemocněla a nejela. I když jsem se jí moc nepodobal, prošlo to," směje se.

Z Vietnamu má už méně pohodové vzpomínky. „Zaplatil jsem si prohlídku tunelů Cu Chi, což jsou cesty v podzemí, kde se schovávali a přežívali Vietnamci za války se Spojenými státy," popisuje. I když se jednalo jen o krátkou trasu, úzké podzemní prostory nepůsobily zrovna příjemně. „Většinu trasy jsme lezli po kolenou a potmě. Člověk se nemohl ani otočit. Paní, která šla přede mnou, se skoro zhroutila. Nemohli jsme tam pořádně dýchat a bylo hrozné horko. A to tam někdo žil celé měsíce," zamýšlí se kyjovský pedagog. Ovšem asijskou kuchyni si nemůže vynachválit. Jednou by se tam kvůli ní chtěl vrátit. „Zkoušel jsem třeba smažené červy. Chutnají jako buráky," prozrazuje. I když žádnou cestu dopředu příliš neplánuje, nejvíce improvizovaný byl výlet do Izraele. „Týden před jarními prázdninami jsem jel na školení. Potkal známou, která v Izraeli několikrát byla. Nadchla mě tak, že když jsem přijel v pondělí domů, zarezervoval jsem si letenku a v pátek odjel," uvádí cestovatel.

Nejprve ani netušil, kde vůbec bude spát a ani co ho čeká. „Řešil jsem to většinou cestováním přes noc a spaním v autobuse," dodává. Za týden stihl navštívit i Jordánsko. Jeho zatím jediným ještě nesplněným cestovatelským snem jsou Himaláje.

HANA NENIČKOVÁ