Je stejně krásný, ale také nebezpečný jako tygr nebo jaguár. Na rozdíl od nich je ale pohodlný a líný. Řeč je o další, v našem seriálu poslední velké kočkovité šelmě, která žije v hodonínské zoo, lvu, coby příslovečném králi zvířat. První z řady jedinců s typickou hřívou tam chovaných se jmenoval Emil.

„Nazvali jsme ho po zakladateli někdejšího hodonínského zookoutku Emilu Schwarzovi. Přišel k nám coby mládě v roce 1979 z Jihlavy a stal se miláčkem celé zoo. Často ho bylo vidět, jak za námi cupitá po zahradě,“ vzpomíná jedna z prvních zaměstnankyň v roce 1975 založeného zařízení na okraji hodonínské Dúbravy Marie Pochylá.

Od té doby se v pozdějším zooparku a poté zoologické zahradě objevila řada dalších lvů, mezi nimiž byl i samec s netypickým lvím jménem Tarzan, ale i obligátní Elsa nebo také Ago a jeho družka Baryna. Mláďat si ale oproti například tygří populaci návštěvníci příliš neužili. „Neměli jsme možnost složit kvalitní chovný pár, v našem případě by šlo o křížení různých poddruhů. Ostatně na chov lvů jsme ani nebyli zaměřeni,“ říká zoolog Jaroslav Hyjánek.

Zcela jiná situace nastala v roce 2007, kdy hodonínská zoo otvírala nové vzdělávací centrum, jehož součástí je i moderní pavilon pro velké kočkovité šelmy. „Jeden ze dvou velkých výběhů jsme přizpůsobili naturelu tygrů, druhý jsme zařídili právě pro lvy. Tentokrát jsme ale chtěli čistý poddruh k založení kvalitního chovu. Zvolili jsme ty pravé krále zvířat, vzácné lvy berberské,“ připomíná ředitel zoo Miroslav Frais.

Berberští lvi od marockého krále

Lvi berberští vyznačující se nádhernou, v dospělosti až k slabinám sahající mohutnou hřívou, jejichž domovinou bylo Tunisko, Alžírsko a Maroko, v přírodě už nežijí. Lidé je vyhubili. Posledních pár stovek kusů zachránil a ve své soukromé menažerii v Rabatu choval už jen marocký král. Od něj se tato zvířata dostala do zoo v různých koutech světa.

Do Hodonína přišel samec Šimon a samice Buzeta z Olomouce. „Problém byl v tom, že šlo o sourozence, což z hlediska chovatelského bylo nevhodné. Proto jsme přivítali pozdější chovatelský triumvirát Olomouc - Hodonín - Belfast, díky kterému olomoucká zoo získala chovného samce a my samici, půvabnou dvouletou slečnu Lili,“ shrnuje události kolem lvů zoolog Hyjánek a poukazuje na další, nově vzniklý problém.

„S příjezdem Lili jsme se potřebovali zbavit Buzety, která coby Šimonova příbuzná nezapadala do našich chovatelských záměrů, nehledě na to, že by ve skupině nastaly šarvátky o teritorium. Vrátit ji do Olomouce se nám však z tamních kapacitních důvodů nepodařilo, museli jsme přemýšlet o jiné variantě,“ naráží zoolog na nedávnou lví rošádu, při níž si Olomoučtí odvezli Lili a Šimona a do Hodonína k Buzetě přivezli belfastského samce Borise a Buzetinu a Šimonovu sestru Ginu.

Jakmile tuto trojku spojíme, vrátíme ji zase do Olomouce a my si odtamtud přivezeme zpět tam spojený pár Šimona a Lili,“ těší se hodonínští chovatelé.
Zatímco tygr je samotářské zvíře, lvi jsou naopak zvířaty skupinovými. To se také projevuje v jejich chování.

„Umí se spolu válet, odpočívat, oddávat se všelijakým hrátkám. A protože na rozdíl od tygra, který nachodí spoustu kilometrů při obchůzkách svého teritoria či při hledání partnerky v době páření, to má lev všechno snazší, je spíš lenoch, jenž touží jen po tom, aby měl plné břicho. Ráno se probudí, zívne si, vyrobí potomka a navečer se vydá na malý lov a je spokojený,“ vystihuje povahu krále zvířat zoolog.

Teď se ale v zoo těší na chvíli, kdy se pár berberských vrátí a řádně zabydlí, protože pak už by nemělo nic bránit tomu, aby všechny milovníky zvířat časem obdařil kýženými koťaty.

Autorka: Bohuna Mikulicová