Nedůvěra, velké rozpaky, obavy ze všudypřítomného zápachu a protesty místních obyvatel. To vše předcházelo otevření i samotné výstavbě bioplynové stanice společnosti ZP Mikulčice, která vyrostla jen pár set metrů za vesnicí. Poté, co zdejší zemědělský podnik spustil před pár týdny její zkušební provoz, protesty ustaly. Zápach není cítit ani za branou podniku.

„Moderní uzavřená technologie zpracování kejdy a siláže nepropustí totiž sebemenší zápach. Kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to, že něco prostě nefunguje jak má,“ zhodnotil Radovan Mančík ze společnosti ZP.

Bioplynová stanice v Mikulčicích zpracovává výhradně siláž a kejdu. Suroviny, se kterými se běžně pracuje v zemědělství, v uzavřeném prostoru fermentují.

„To znamená, že při tomto procesu vzniká bioplyn, tedy palivo pro motory vyrábějící elektrický proud,“ upřesnil Mančík. Kromě elektrické energie, kterou společnost dodává do celé sítě, je dalším produktem teplo. Tím se bude vytápět celá farma. Jako odpad pak vzniká takzvaný fugát. Zemědělci jej mají v úmyslu využívat jako hnojivo. Ušetří tím nemalé peníze za hnojiva průmyslová.

„Bioplynovou stanici jsem se rozhodl postavit po velkých úvahách. Důvodem byly nestálé a nízké ceny zemědělských komodit. Nebýt dotací, vůbec bychom se neuživili,“ vysvětlil hlavní důvody vedoucí k výstavbě stanice na likvidaci rostlinného odpadu za Mikulčicemi Mančík.

Bioplyn: všichni jsou proti

Jak ukazují také čerstvé reakce místních, byl to patrně dobrý tah nejen z hlediska marketingu. Lidé prostě provoz bioplynové stanice nijak nepociťují. A to doslova.

„Bydlím asi sto metrů od stanice v ulici, kudy jezdí ta auta. Poznáme to jen když navážejí kejdu nebo siláž, ale žádná hrůza to není,“ reagoval místní obyvatel Jan Kudrna. Víc jak biostanice bývá podle něho cítit, když vyvážejí rajčata. Podobně to cítí také Lenka Křížová. Ta prý ani neví, že nějaká biostanice za obcí je. „Žádný zápach v obci opravdu není,“ konstatovala žena.

Vítězslav Rylka, který obsluhu bioplynové stanice zajišťuje, popisuje výrobu bioplynu jako kvašení siláže a kejdy, která se předtím dopravuje plně automaticky šnekem do nádrže. „Před kvašením se řádně komodity rozmíchají. Vzniklý bioplyn se odvádí potrubím přes filtry k motorům, kde se spaluje,“ vysvětluje Rylka. Odpadním teplem budou pak vytápět celou firmu.

Ačkoliv lidé přijímají výstavbu bioplynových stanic obecně s velkými rozpaky, bude jich podle odborníků do budoucna přibývat. Při správné technologii napomáhají totiž k ekologické likvidaci rostlinného odpadu. Právě Mikulčice by mohly být důkazem, že v případě použití moderních technologií jsou obavy ze zpracování bioodpadu zbytečné.

Provozovatel bioplynové stanice chce pak v září zájemce pozvat na den otevřených dveří. Během něho seznámí širokou veřejnost s dosud bezproblémovým fungováním tohoto zařízení.