Ochotně darují obci, co jim zůstalo po otci. Dcery legendárního skladatele lidových písní, zpěváka, muzikanta, malíře, písmáka, autora divadelních her i organizátora akcí Fanoše Hřebačky Mikuleckého si myslí, že si jejich tatínek zaslouží v Mikulčicích muzeum. A stejný názor má i řada místních a odborníků, obzvlášť když si vesnice letos připomíná sto let od narození tohoto významného rodáka. Zastupitelé ale řekli muzeu ne. Prozatím.

„Tatínek celý život věnoval práci pro obec. Měl nabídky, ale odejít nechtěl, Mikulčice měl šíleně rád. Tady vznikly jeho písničky, vedl Slovácký krúžek. Vždy psal o Mikulčicích velice pěkně, nedal na ně dopustit,“ říká dcera Štěpánka Peléšková, proč by si její táta muzeum zasloužil A nejde podle ní jen o otce, líbilo by se jí muzeum podobné Starému kvartýru v Lužicích.

„V muzeu by se mohly pořádat výstavy, předvádět kroje z Mikulčic…,“ vyjmenovává. Jenže jak smutně dodává, cítí, že k tomu na radnici chybí vůle. Té by si víc přála i ředitelka mikulčického domu kultury Jarmila Uhrovičová. O muzeu se podle ní mluví už patnáct let. „Fanoš byl, co se týče folkloru, pro celé Podluží tak velká osobnost, že by si ho zasloužil,“ je přesvědčená.

Mikuleckého jizba

Muzeum by si představovala jako jizbu s dobovým nábytkem, v jaké Mikulecký žil. „Byl by tam jeho klavír, jeho hudební nástroje, obrazy, rukopisy, knihy, hry a samozřejmě písničky. K tomu už máme nasbírané staré i novější kroje, materiály, z nichž se šily, už začal sbírat sám Fanoš. Muzeum by sloužilo k menším kulturním akcím, besedám, přednáškám, koncertům či výstavám,“ přibližuje Uhrovičová.

Další z nadšenců pro vznik muzea, Vít Pavka, tvrdí, že muzeum by pomohlo také cestovnímu ruchu. Ztotožnit se s názorem, že památník Velké Moravy v Mikulčicích stačí, je podle něj krátkozraké. „Autobus přiváží turisty k památníku, ale jak přijede, tak velice brzy zase odjíždí i s ještě nevyprázdněnou peněženkou za jinými, třeba i zajímavějšími cíli,“ vysvětluje prezident spolku Gurmáni Mikulčice s tím, že díky muzeu by návštěvník mohl v Mikulčicích utratit víc peněz i času. Obci se podle Pavky nabízí možnost získat na muzeum peníze z různých dotačních zdrojů, nadací či svazků obcí. „Pokud se o ně nepřihlásíme my, dostanou je druzí,“ míní.

Nejen v souvislosti s cestovním ruchem muzeum podporuje i etnograf a ředitel Slovanského hradiště v Mikulčicích František Synek. „Možná chybí tahouni, realizátoři myšlenky. Je to škoda, protože jméno Fanoše Mikuleckého k obci patří a obec by se měla k jeho památce stavět zpříma, ne jen bustou ve vestibulu kulturního domu,“ domnívá se Synek.

Starosta Mikulčic Josef Helešic je podle svých slov myšlence také nakloněný, ale obci chybí prostory a je to i věc peněz. „Máme jednu vhodnou budovu, ale je pronajatá. Její oprava by stála dvě stě až tři sta tisíc, ne-li víc. Otázka je, jestli si to můžeme dovolit. Museli bychom pak omezit něco jiného,“ vyjadřuje se starosta.

Starosta chce letos jednat s nájemníkem budovy a podívat se po nějakém vhodném grantu, díky kterému by obec mohla získat peníze na projekt nebo opravu. Vybudovat muzeum je podle něj ale otázkou nejméně dvou let, a proto doufá, že celoroční oslavy, které radnice připravuje, vyváží význam letošního stoletého výročí Mikuleckého.

Zastupitelka Iveta Čajková ví, že takových osobností jako byl Mikulecký, Mikulčice moc nemají. Přesto si myslí, že vznik muzea je potřeba posuzovat i z ekonomické stránky. „Můžeme být na něj pyšní, když ale nepočítám počáteční investice do oprav či případné koupi budovy, odhaduji, že provoz muzea bude stát ročně padesát tisíc korun. Není to moc, ale máme před sebou spoustu investičních akcí a musíme přemýšlet, čemu dát přednost,“ tvrdí.