Jako dítě se Ludmila Mlejnková z Domanína schovávala do vykotlaného kmenu lípy na dvorku rodného domu. Po pětašedesáti letech soužití dala svému oblíbenému stromu nevšední dar. Spolu s manželem zajistila, že lípa byla vyhlášena památným stromem, historicky prvním v Domaníně. Zařadila se tak po bok velikánům, jako je Žilkův dub nebo devítisetletá Bzenecká lípa.

„V případě Domanínské lípy rozhodl o schválení žádosti její věk a také velikost,“ uvedl Dušan Sochna z bzeneckého úřadu. V jím spravovaném regionu už jsou mezi památnými stromy kromě výše zmíněných jen dvě skupiny lip v Žeravicích. I nejbližší okolí Bzenecka by schválené žádosti o vyhlášení spočítalo na prstech rukou. Z Kyjovska jsou to jen dvě skupiny lip ve Vlkoši, jedna skupina v Kelčanech a jasan v Hýslech.

„Aby strom mohl být vyhlášen za památný, měl by mít vysoký věk a také historickou hodnotu. Například když se k němu váže pověst, nebo je u nějaké sakrální stavby. Návrh může podat kdokoliv, ale při vyhlašování je vždy účastníkem řízení majitel pozemku, kde strom roste. S vyhlášením jsou totiž spojena určitá omezení,“ vysvětlila vedoucí kyjovského odboru životního prostředí Šárka Hauserová. Kolem stromu vznikne ochranné pásmo, které musí majitel respektovat. S tím manželé Mlejnkovi z Domanína počítali, proto pro ně nebude výčet zakázaných činností problémem.

Stáří Domanínské lípy se odhaduje na dvě stě let. Obvod kmene měřeného ve výšce sto třiceti centimetrů nad zemí je bez deseti centimetrů čtyři a půl metru.

„Ten strom měl těžký život. Rostl na pomezí pozemků, ze všech stran domy. Dříve se na dědině obyčejné stromy příliš netolerovaly, přesto lípa vydržela. I tím si mě získala,“ říká Ludmila Mlejnková. Měla i s manželem strach, že v budoucnu by se jejich dům mohl dostat do rukou někomu, komu by strom překážel a chtěl by jej pokácet. To už nyní bude mít každý majitel obtížné.

Během let lípa zažila leccos. Například v době, kdy byla součástí hospodářství, byla plná střepů. Když se něco rozbilo, bylo potřeba střepy uklidit někam, kde by nehrozily domácím zvířatům. Vykotlaný strom posloužil jako kontejner. Dnes už není vidu ani po střepech ani po otvoru. Vykotlaná díra se během let zacelila a je z ní jen dvoucentimetrová škvíra.