Lipová alej, po které se řadu let chodí k Červeným domkům a do Bažantnice, pochází už z doby panování císařovny Marie Terezie.Z původní někdejší „Aleje vzdechů“ zůstalo už jen torzo pár stromů, přitom původně tam bylo stromů dokonce 258. V roce 1947 klesl jejich počet téměř na polovinu, na 130, a nynější stav již alej nepřipomíná vůbec. Lipová alej navazovala v místech u cukrovaru na alej Anenskou, což byla cesta, po které se podél stromořadí dalo projít od tehdejší Lesní správy u zámečku okolo Pančavy a cukrovaru právě na Lipovou alej a poté až k hájence u Červených domků.

Touto cestou se dříve chodilo z Hodonína do Mutěnic nebo Dubňan. Název Anenská dostala alej podle sochy sv. Anny, kterou u již zmíněné Lesní správy nechala v roce 1745 postavit Marie Antonie Czoborová.

Po II. světové válce byly ve směru od města za kolejemi po levé straně Lipové aleje pouze menší provozy Hodonínské armaturky Kudrna, o kousek dál fotbalové hřiště klubu S. K. Moravia Hodonín a tenisové kurty. V části směrem k Lužicím byla v roce 1901 zřízena restaurace Mariánka, z Mariánky se pak postupně stala cikánská škola, mydlárna, drůbežárna, vepřín a nakonec i Mariánka musela ustoupit stavbě sídliště. Ulice s názvem „Lipová alej“ nyní odděluje dvě hodonínská sídliště, postavená vedle sebe s odstupem pár desítek let. Sídliště Bažantnice leží z větší části v místech označených na starších mapách Hodonína jako Bažantnice a Odměry v Bažantnici.

U lokality Doubrava byly nejprve v padesátých letech vystavěny tzv. finské domky, dnes nazývané Hornická čtvrť. Tato část města si i přes různé rekonstrukce domů částečně zachovala svůj dřívější, téměř chatový ráz. Skoro současně s výstavbou hodonínské elektrárny bylo v roce 1952 započato i s první etapou výstavby sídliště Bažantnice. Stavět se začalo „odspodu“, tedy kousek nad finskými domky a směrem k Lipové aleji. Zhruba uprostřed sídliště byla v dřevěném likusáku zřízena první osmiletá škola, vedle byla Kavárna Bažantnice a v jejím sousedství stálo asi nejmenší hodonínské kino. Zdi kavárny byly nejprve zpevňovány opěrnými sloupy, nakonec však byly kavárna, škola i kino zbourány. Dne 1. října 1959 byla uvedena do provozu Dvanáctiletá škola v Bažantnici, dnes nazývaná Duhová, později přibyla ještě ZŠ U Červených domků i jiná vzdělávací zařízení a internáty. Městská doprava, která v Hodoníně jezdila od května 1952 mezi nádražím a hřbitovem, byla brzy rozšířena a jezdila až do Bažantnice.

Část domů v Bažantnici se potýká s vleklými problémy. Díky tekutým pískům v podloží domům praskají zdi, některé z domů musely být stahovány lany, byly jim zpevňovány základy a prováděny další úpravy. V místech, kde dnes stojí restaurace Bažantnice, byl dům dokonce v tak špatném stavu, že musel být po několika pokusech o opravu nakonec asanován a na jeho místě dnes stojí Restaurace Bažantnice.

Díky vzrostlé vegetaci je dnes sídliště Bažantnice ve srovnání se zbytkem města relativně klidnou zónou, kde jsou většinou opravené domy skryty v zeleni stromů.

ANTONÍN KUČERA