Je neděle 30. června, do čtvrté hodiny ranní schází pár minut. Dvaatřicetiletá Lucie Lipčíková dobíhá do cíle Malofatranské stovky. Rodačka z Hroznové Lhoty vítězí v ženské kategorii ultramaratonu. Právě dosáhla na svůj největší úspěch v kariéře.

S běháním začala docela pozdě, až před šesti lety. Před pár týdny oslavila své největší vítězství. Letošní ročník Malofatranské stovky měřil 107 kilometrů s převýšením sedmi kilometrů. Horskou trasu uběhla za 22 hodin a 19 minut. Závod se běžel v nádherném prostředí Malé Fatry.

S prvním místem byla Lucie spokojená, horší to bylo s časem, ten čekala o něco lepší. „Můj cíl byl doběhnout do dvaceti hodin. V cíli jsem byla strašně unavená, vůbec jsem první místo nevnímala. Volala mi mamka, kamarádi, všichni gratulovali, ale já jsem byl z času smutná. Seděla jsem po závodě na schodech, čekala dvě hodiny na holky, které byly za mnou. Obyčejně si dávám v cíli pivo, tady ne, neměla jsme na nic chuť,“ líčí Lucie Lipčíková dojmy z Malofatranské stovky.

S odstupem času nakonec svoje první místo na náročné trati ocenila. „Šla jsem do závodu s tím, že ho chci dokončit a být zdravá. Vůbec jsem nečekala, že bych mohla skončit na bedně – to bylo absolutně nemyslitelné,“ přiznala.

Povzbudit do hor ji přijeli také její nejbližší. To byl nečekaný, ale povolený doping.

close Vytrvalkyně Lucie Lipčíková z Hroznové Lhoty. info Zdroj: se souhlasem Lucie Lipčíkové zoom_in Vytrvalkyně Lucie Lipčíková z Hroznové Lhoty.

„Měla jsem za sebou nějakých třicet kilometrů. Najednou se začaly ozývat známé hlasy a povzbuzování. Byli to naši s bráchou Dominikem, to mě hodně namotivovalo. Bylo to zrovna pod největším kopcem. Běželi kus se mnou, mamka musela do práce, tak jsme se rozloučili. Ale na Fatře jsem nebyla úplně sama. Celou dobu jsem tam měla kamaráda, který mě podporoval. Chystal vodu nebo občerstvení.“

Lucie nebyla v horách Malé Fatry úplný nováček. Na trať se vydala potřetí v řadě. Dvakrát si nádhernou přírodu moc neužila.

„Poprvé jsem běžela jen padesátku v celkem slušném čase, ale byla strašná mlha. Nebylo vidět na krok. Podruhé přišla bouřka, tak nás to trošku zastavilo. Promrzla jsem, nebylo to úplně za příjemných podmínek. Ve skalách to hodně bouřilo a foukalo, dostala jsem strach a na padesátce závod ukončila. Letos počasí vyšlo, bylo až moc horko. Sice jsem se mohla kochat, ale to pohoří znám z turistiky,“ upozornila Lucie Lipčíková.

Podle odborníků se na půl maraton může připravit zdravý člověk za tři měsíce. Za jak dlouho můžete vyběhnout na stokilometrový závod?

„Je to asi individuální. Začala jsem běhat před šesti lety, běhala jsem asi rok jenom tak, svoje výzvy. Začínala jsem u čtyř kilometrů, pak deset, dvacet, třicet. Všude se píše, že pokud chce člověk běžet stovku, tak by měl naběhat alespoň sto kilometrů za týden. To byla také první rada od mého kamaráda. Když jsem začínala, tak jsem byla ve fázi, že jsem běhávala i dvacet kilometrů denně, někdy i přes dvacet. Jeden den v týdnu jsem měla pauzu,“ připomíná Lucie Lipčíková svoje tréninkové metody.

Neposlouchá žádné rady. Týden před závodem už neběhá – nechává tělo odpočívat.

close Vytrvalkyně Lucie Lipčíková z Hroznové Lhoty. info Zdroj: se souhlasem Lucie Lipčíkové zoom_in Vytrvalkyně Lucie Lipčíková z Hroznové Lhoty.

Při jízdě na kole si člověk odpočine z kopce, stejné je to i při dlouhých běžkařských laufech. Jak odpočívají při závodě ultramaratonci?

„Odpočinu si, když jdu do kopce. To jdu pěšky – neběžím. Jinak si odpočinu na občerstvovačkách. Nikdy si ale nesednu, protože by mně zatuhly nohy. Vždycky si dám něco na pití, nebo si něco lehkého zobnu,“ vypráví Lucie Lipčíková.

Běhá s batůžkem, ve kterém má zásobu vody. Po několika závodech zjistila, jaké množství ji vyhovuje. „Beru si na trať litr vody. Běhala jsem se dvěma litry, ale už je to těžké, člověk je pomalejší, víc to unaví tělo. Litr mně vydrží dvacet, maximálně třicet kilometrů.“

Na náročný závod musíte být připravený fyzicky a také psychicky. Dokážete si představit nad čím běžec může dvacet i více hodin přemýšlet? Co se mu honí hlavou, když běží hodiny a hodiny úplně sám? „Na to se ptá hodně lidí. Běžela jsem nějakých dvaadvacet hodin a já fakt nevím, co se mně honilo hlavou. Když běžím, tak vypínám mozek. Starosti a povinnosti jdou mimo mě. Maximálně sleduji ostatní běžce, jak jsou unavení a jak jsem na tom já.“

Dálkové běhání se pro Lucie Lipčíkovou stalo životním stylem, obrovským koníčkem. Aktuálně má za sebou rodačka z Hroznové Lhoty na Hodonínsku desítku stokilometrových ultramaratonů. Je členkou amatérské běžecké skupiny Karpatské naděje, která má sídlo ve Strážnici.

„Ve skupině jsou lidé z okolí, ale také Slováci z blízké Skalice nebo Holíče. Díky této skupině jsem se dostala na lokální závody, všechny byly do vrchu, v terénu. Silniční závody jsem prakticky neběhala,“ připomíná a tvrdí, že ultramaratonec potřebuje třicet procent talentu, zbytek je dřina.

close Vytrvalkyně Lucie Lipčíková z Hroznové Lhoty. info Zdroj: se souhlasem Lucie Lipčíkové zoom_in Vytrvalkyně Lucie Lipčíková z Hroznové Lhoty.

Lucie má také za sebou silniční stovku, kterou pořádá známý ultramaratonec a muž, který běžel Spartatlon (běh na 250 km), Martin Neumann.

„Běží se na okruhu, který má osm kilometrů. Je to výzva pro každého, každý si může zaběhnou, kolik chce a na kolik se cítí. Před dvěma roky jsem odběhla stovku celou, na další silniční závod se nechystám.“

Čeká ji Beskydská sedmička a závod v Julských Alpách. Sní o závodě ve švýcarském Chamonix.

Koncem srpna má Lucie Lipčíková před sebou další výzvu. Poběží Beskydskou sedmičku, což je nejslavnější ultra – trailový závod v České republice. Vede celým hřebenem Moravskoslezských Beskyd a závodníci na trati absolvují trasu dlouhou přes sto kilometrů, se stoupáním přes 5 500 výškových metrů.

V září ji čekají velké mezinárodní závody v Julských Alpách a ve švýcarském horském středisku Chamonix se poběží známý ultratrial UTMB. „Na tento závod už musíte mít index a složitou kvalifikaci. Jenom za startovné dáte v přepočtu čtyři a půl tisíce korun. Je to jeden z mých běžeckých snů. Na kvalifikaci do závodu pořád pracuji, letos ho určitě nepoběžím, “ prozrazuje Lucie Lipčíková.

Mimochodem, dá se dálkovým běháním v Česku uživit? Jak jsou na tom u nás nejlepší ultramaratonci? „Co znám špičkové závodníky z Česka i Slovenska, tak každý má vlastní zaměstnání. Nedá se tím uživit. Závody nejsou dostatečně ohodnocené.“

close Vytrvalkyně Lucie Lipčíková z Hroznové Lhoty. info Zdroj: se souhlasem Lucie Lipčíkové zoom_in Vytrvalkyně Lucie Lipčíková z Hroznové Lhoty.

V základní škole zkoušela různé sporty, v pubertě se trošku zasekla, nakonec se našla v dálkovém běhání.

„To bylo až na studiích v Ostravě. Jako děcko jsem zkoušela kolektivní sporty, naši mě do nich tlačili. Volejbal, fotbal, tam jsem se ale moc neprosadila. V pubertě jsem vůbec nesportovala, to jsem sabotovala, už jenom kvůli rodičům,“ vzpomíná Lucie, která má běžecké geny v rodině.

„Mamka běhá když má čas, když se nevěnuje rodině a zahradě. Díky mně se dostala do kopců. Když viděla videa a fotky, tak ji to motivovalo. Taťka je velký rekreační sportovec – vášnivý cyklista a turista, aktivní, společenský a pozitivní člověk. Když jsem byla děcko, tak pravidelně pořádal prázdninové olympijské hry pro děti z ulice a rodinu. Podporuje mě ve zdravé soutěživosti, zajímá se a motivuje.“

Jsou to právě rodiče, kteří svoji dceru nejvíc podporují – a také mají největší obavy. V horách se při dlouhých závodech můžete stát cokoliv.

„Loni byla na závodě bouřka, to je v horách hodně nepříjemné. V zimě je brzy tma, ale trénovat se musí. Kolikrát běžím třeba v devět večer a najednou telefon. Mamka má strach, tak volá – to je přirozené, “ přiznává, a ještě prozrazuje. „S rodiči máme krásný vztah, aktivně spolu trávíme spoustu času.“

Cyklistika, plavání, kolečkové brusle, turistika. To jsou další sportovní záliby Lucie Lipčíkové. „Dělala bych toho ještě víc, ale není čas,“ přiznává dvaatřicetiletá ultraběžkyně.

Extrémní běhy

Věří, že má několik extrémních běhů ještě před sebou. „Budu běhat, pokud zdraví dovolí. Když budu cítit, že už to není, co bývalo, že už nemám tolik energie, tak to dokážu stopnout,“ říká vítězka Malofatranské stovky a na závěr ještě dodává.

„Výsledky jsou sice příjemná odměna, ale žádný ultramaratonec, kvůli nim neběhá.“

Lucie Lipčíková pochází z Hroznové Lhoty, žije ve Strážnici a do Petrova jezdí do zaměstnání. V mateřské škole má na starosti nejmenší prcky. Učí děti od tří do pěti let. Studovala a pracovala v Ostravě, po šesti letech se vrátila na Slovácko. O prázdninách ji můžete potkat také v hospodě v Tvarožné Lhotě, tam obsluhuje a vydělává na startovné.

Lucie Lipčíková vybrala závody, na které je hrdá

1. Malofatranská stovka 2022 (Trasa: 53,1 km. Převýšení: 3 780 metrů, čas: 9:37, 5. místo v kategorii žen, 3. místo v kategorii do 40 let, 33. místo celkově).

2. Beskydská sedmička 2022 (Trasa: 101 km. Převýšení: 5 500 metrů, čas: 16:30:56 , 7. místo v kategorii žen (5. místo v kategorii do 35ti let, 78. celkově).

3. Letecká stovka 2023 (Trasa: 109 km. Převýšení: 3 777 metrů, čas: 14:54:38, 4. místo v kategorii žen, 32. místo celkově).

4. Salomon Dragon Trails 2024 - KBK52 (Trasa: 52,66 km. Převýšení: 1 477 metrů, čas: 5:02:43, 2. místo v kategorii žen).

5. Malofatranská stovka 2024 (Trasa: 107 km. Převýšení: 7300 metrů, čas: 22:19. 1. místo v kategorii žen, 15. celkově).

Srdeční záležitost Lucie Lipčíkové
Strážnická stovka. SC Honzy Rose 2024 (Trasa: 101 km, převýšení: 2 883 metrů, čas: 11:13.1. místo v kategorii žen).