„Budova je nyní rozdělena do tří částí. Dvě budou sloužit jako byty, poslední bude využívána komerčně,“ nastínil budoucnost vily majitel. Momentálně dělníci dokončují fasádu dvora a interiéry komerční části. Ta bude sloužit rodinnému vinařství. Pořádat se tam budou ochutnávky a místo bude i na ubytování hostů, a to nejen hostů vinařství, ale i náročnějších turistů.

V areálu vily stojící na bzeneckém Horním náměstí jsou i tři velké sklepy. Ty využije vinařství jako archiv. „Je tam ale i salonek, kde se mohou odehrávat i jiné společenské akce,“ doplnil Kuchař. Dopodrobna ale ještě o využití všech prostor podle něj stále není rozhodnuto.

Největší zvláštností domu bude interiér. Vila nezískala svou přesnou původní podobu jen zvenčí. Místnosti jsou zařizované v duchu doby před první světovou válkou.

„Vila svým vznikem spadá do vrcholu secese. V té době hrály ve výzdobě velkou roli květy. Jsou proto na tapetách či sedacím nábytku, ale i zvenčí na fasádě, kde jde o chrpy,“ uvedl Kuchař.

Návštěvníci, kteří budou v komerční části ubytovaní, tak poznají, jak vypadaly interiéry na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Stejně zařízené jsou už nyní i byty.

Majitel se pokoušel vše do detailů co nejvíce přiblížit původní podobě. Informací ale bylo minimum. Obsáhlé album s mnoha fotografiemi v průběhu let zmizelo. Libor Kuchař měl ale to štěstí, že se mnohokrát setkal ještě s původní majitelkou. Dnes už nežije. Při rekonstrukci ale vycházel z jejich vzpomínek.

I místní se mohou těšit, že si vilu prohlédnou zevnitř. Bude to podle slov majitele ale zřejmě jen při výjimečných příležitostech maximálně jednou ročně.

Rodina Kuchařova vilu získala už v roce 1994, když rok předtím koupila tamní octárnu. Obojí kdysi patřilo rodině Fürstově. Ta se po Sametové revoluci o majetek přihlásila. Jelikož ale na Moravě nebyl nikdo, kdo by se o majetek staral, došlo k prodeji. Oprava vily začala brzy poté, ale šlo jen o hrubé práce. „Nebylo možné skloubit organizaci oprav s mou prací. Naplno jsem se do toho pustil až v roce dva tisíce šest, kdy jsem skončil s podnikáním,“ vysvětlil Kuchař.

Na štít budovy nechal napsat jméno vily i rok postavení, protože jméno Fürstovi rodiny už dnešním lidem ve Bzenci říká jen málo. Přesto se najdou ti, kteří pamatují dobu slávy domu i jeho pád. „Za druhé světové války se do vily nastěhovala rodina Haškova. S tou jsem se znala, takže jsem měla možnost dovnitř nahlédnout. Pak ještě občas když jsem pomáhala jako vychovatelka škole, která tam zřídila internát. To už ale dům hodně trpěl provedenými změnami,“ zavzpomínala jedna z místních Věra Ženatová.

V roce 1906 postavil ve Bzenci Eduard Fürst nejprve rafinerii lihu, později ještě octárnu. Před druhou světovou válkou rodina odešla do Anglie. Po válce se vrátila, ale tři roky nato odešla už natrvalo. „Po roce 1948 byla octárna spolu s rafinerií lihu začleněna do Moravských lihovarů a octáren n.p Brno. Později převzala octárnu bzenecká Fruta a v objektech rafinerie byl v roce 1951 zřízen sklad Benziny,“ píše se v knize Kapitoly z dějin města Bzenec.

Dnes v Anglii žije jen poslední přímý potomek průmyslníka Eduarda Fürsta – jeho vnučka Maria Vivien Mitchel. Bzenčanům rodinu připomíná i velká hrobka na tamním židovském hřbitově.