„U nás je již dlouholetou tradicí připomínat si osvobození obce Rudou armádou a uctít památku obětí druhé světové války. V našem katastru padlo při osvobozování šestadvacet sovětských vojáků. V den osvobození Lužic zahynuli i čtyři lužičtí občané,“ připomněla lužická místostarostka Jana Ambrožová.

Sedmadvacet Lužičanů se také aktivně zapojilo do československého protifašistického odboje. Na tak malou obec to není rozhodně málo. „Největší skupinu lužických odbojářů tvoří příslušníci československých vojenských jednotek ve Francii a Velké Británii,“ upozornila Ambrožová.

Vysvětlení je podle ní nasnadě, jelikož šlo především o lužické skláře, kteří po uzavření skláren v Lužicích v roce 1933 odešli za prací do skláren v Egyptě a Francii. Právě tam je zastihla okupace Československa a druhá světová válka. „Vstup do československých vojenských jednotek, které se na Západě začaly tvořit již v roce 1939, považovali za jedinou možnost jak projevit odpor proti fašizmu a jak bojovat za národní osvobození,“ míní starostka s tím, že podobné to bylo i u Lužičanů, kteří pracovali ve Francii už od dvacátých let, nebo je služebně vyslali do zahraničí. „Obec na ně může být právem hrdá,“ uvedla Ambrožová.

Lužičané bojovali na Středním východě, při obraně Francie i Anglie, a dokonce i v americké armádě. „Ne všem protifašistickým bojovníkům z naší obce bylo dopřáno vrátit se do svobodné vlasti, do Lužic i ke svým rodinám. Z řad lužický občanů si válka vyžádala celkem osmnáct obětí,“ upozornila místostarostka.

Tragický osud potkal letce Štěpána Kurku, který zahynul při náletu na polský Dublin hned na začátku války. Obětí nacistického koncentračního tábora Mauthausen byl učitel a grafik Jaroslav Dobrovský i jeho žák Antonín Kos. Na počest odbojáře a grafika Dobrovolského se jmenuje nová lužická ulice.

Z dalšího tábora smrti, v chorvatském Jasenovaci, se nevrátila studentka Věra Radová. Ještě než stačili nacisté a chorvatští fašisté před osvobozeneckou jugoslávskou armádou utéct, popravili všechny zbylé vězně. Mezi nimi byla i čtyřiadvacetiletá Věra Radová.

Josefa Holze umučili v Osvětimi. V závěru války zahynuli Karel Svobodník, František Antoš a Jaroslav Frýdek.

Samotné Lužice osvobodila 13. dubna po nelehkých bojích v rozbahněném terénu Škařin vojska 2. ukrajinského frontu. Šestadvacet sovětských vojáků v lužickém katastru ztratilo život, z toho sedmnáct na návsí u kostela, kde byli také nejdříve pohřebení. „V únoru 1946 se jejich těla převezla na hodonínský hřbitov. Jejich jména jsou zvěčněná u pomníku před školou,“ dodala Ambrožová.

Mezi prvními osvobozenými obcemi hodonínského regionu byly Radějov, Sudoměřice, Rohatec a Hodonín.