Avšak neuplynul ani rok, a v domě Burských ve Bzenci už je opět veselo. Do společnosti dogy – fenky Nikity – a kocourů Maxe a Matýska přibyl lví kluk Cesar.

„Dostali jsme se k němu díky tomu, že manžel ošetřuje zvířata cirkusu Carini, když přijede do regionu. Jednou jsme ho navštívili v Lovčicích, kde zimoval, a jeho principál si posteskl, že se mu nedaří lví odchovy. Tak jsem mu nabídla pomoc,“ vylíčila Burská, jak ke krásnému mláděti přišla.

Majitel cirkusu František Navrátil její slova potvrdil. „Naše lvice se při prvním vrhu o mladé řádně starala. Bohužel ale jen týden. Pak je odvrhla. Zřejmě ji odlákal samec, který na lvíčata žárlil,“ uvedl principál, nadšený, že měl jediné mládě z druhého vrhu té samé samice komu svěřit. „Narodilo se sedmého prosince ráno a odpoledne už bylo u Burských. Ihned jsme je samici odebrali a odvezli do Bzence k náhradní mámě. Nechtěli jsme už nic riskovat,“ řekl.

Lenka Burská, známá tím, že se podílela na umělém odchovu jaguára Ašoka a poté už zcela sama odchovávala jeho sestru Nalu, přistupuje k péči o malého Cesara maximálně zodpovědně. Však už i ztratila na váze.

„Když k nám mládě přivezli, hned jsme mu podali životně důležitý imunoglobin. Pak jsem asi týden, ve dne i v noci, k němu vstávala po hodině, krmila ho a přebalovala. Následně intervaly byly delší, v noci se budil po dvou, ve dne po třech hodinách,“ přiblížila režim šelmy její náhradní máma.

Problémy se lvím klukem údajně nemá, i když nemocný už byl. Potíže zažívacího původu ale rychle přešly, stejně jako nespavost a nechutenství v době, kdy mu lezly zoubky. „Jakmile se prodraly ven, bylo všechno v pořádku,“ tiskne k sobě svého miláčka, na něhož nedá dopustit. „Je klidný, ukázněný, rád se mazlí,“ chválí svého svěřence a je ráda, že až na Maxe ho přijala i zvířátka. „Naly se například Mates hodně bál, utíkal před ní do krbu, kde se schovával. Se lvíčkem si rozumí. To Max, který zase miloval Nalu, Cesara nemusí. Umí po něm vystartovat a nejednou ho propleskne. Párkrát už ho i posekal, musím hlídat, aby mu nevyškrábl oko,“ dává nahlédnout do zvířecího soužití paní Lenka.

Zato její manžel, veterinář Roman Burský, který ve svých rukou držel už ledajaké zvíře, je z Cesara jako u vytržení. Zatímco Ašok ho svým nezřízeným temperamentem doslova denervoval a připomínky měl i k chování Naly, lvíčka zbožňuje. „Je s ním úplně jiné pořízení než s jaguáry,“ jihne. Jeho ukázněnost a zvladatelnost lékař přisuzuje tomu, že lvi jsou už ve své podstatě povahově klidnější a možná i línější než jiné velké kočky. „Lev žije v tlupách, kdežto jaguár je samotář, který musí být stále ve střehu. Proto ta jeho nervozita. Od Naly byla žena často zcela domlácená, Cesar je hodný a milý, hraje si s námi, aniž by pokousal či poškrábal,“ rozplývá se Burský, zatímco jeho žena, která má za sebou trauma z úmrtí Naly, se pomalu bude muset připravovat na to, že se bude, i když jinak, muset rozloučit i s lvíčetem.

„Není dne, abych si nevzpomněla na Nalu, to byla moje srdeční záležitost. Těžké bude loučení i s Cesarem, ale zůstane-li v cirkuse, budu ho vídat a navíc mě bude hřát pocit, že jsem ho vychovala a zachránila,“ uzavírá lví máma.

BOHUNA MIKULICOVÁ