V košili, kordule, gatích a s typickým kloboukem plánuje Šalanda za necelé tři týdny ujít 701 kilometr. „Je to našponované. Denně bych měl ujít až čtyřicet kilometrů,“ vypráví patrně nejznámější turista v kroji.

Vyšel z nejzápadnějšího bodu republiky, který je vzdálený ještě asi osm kilometrů za Aší. „Myšlenkou je zmapovat stopy folkloru v celé republice. V místech, kterými budu procházet, budu zjišťovat, jestli tam folklor vůbec je. Případně, jaké se udržují zvyky, zda tady fungují původní soubory, ale také, jestli zde třeba obnovili kroj a podobně,“ vypráví Šalanda, jemuž chystanou cestu před pár lety zhatila pandemie covidu.

Marek Šalanda v Blatnici u Komenského vinohradu.
Politý řezník i šústání turkyně: turista v kroji baví příhodami ze Slovácka

Z Chebu poputuje přes Plasy na Karlštejn. Odsud pak do Prahy, k Lipanům a dále přes Kouřim do Sázavy. „Vyjdu na Blaník a z něj pak zamířím do Pelhřimova, Jihlavy a Třebíče. Přes Kralice nad Oslavou pak půjdu do Brna a odtud pak dolů kolem Židlochovic přes Kobylí k Hodonínu. To, abych došel až k hranicím republiky a stihl se ještě vrátit do Kyjova,“ vyjmenovává Šalanda.

Částečně už má předem domluvené, u koho se kdy zastaví. Každý den ráno ho totiž čeká v brněnském rozhlase živé vysílání z dané oblasti. Svá setkání a putování však nebude zaznamenávat pouze zvukově. Vznikne také množství fotek a videí, která budou moci lidé mimo jiné sledovat na sociální síti Facebook na stránce Za humna s Markem Šalandou.

Často bude potkávat lidi, kteří se například podíleli na obnově místního kroje, šili ho, nebo třeba i pomáhali spoluvytvářet. Budou to ale i nadšenci, kteří vedou pěvecký sbor, nebo třeba pomáhali s obnovou staré historické budovy.

„Raritou určitě bude výstup na Blaník. Budou mě tam čekat členové ochotnického divadelního spolku fungujícího pod místním Sokolem. Zahrají kousek hry Blaník,“ překvapuje turista.

Místo u domu, kde ve Strážnici bydlela Komenského teta.
Místa spojená s Komenským objel muž z Cvrčovic autem a v kroji

V Sázavě zase bude hovořit s místním historikem o písni a její tradici v oblasti. „Málokdo totiž ví, že ze Sázavy pocházel otec herce, spisovatele, dramatika a textaře Jiřího Voskovce. Navíc se zde nachází Sázavský klášter, což opět navazuje na historii,“ vyzdvihuje Šalanda.

Jeho rodná víska se dokonce objeví i na Pražském hradě. „Vyvěsíme tam vlajku Slováckého roku v Kyjově. A při té příležitosti i tu z mých rodných Cvrčovic,“ usmívá se Šalanda a tvrdí, že v jednání je i schůzka s prezidentem Petrem Pavlem.

Spát bude opět ve stanu. K dispozici má zbrusu nový péřový spacák. „Kroj mám tentýž, košile opět dvě, abych si vždy jednu mohl přeprat. Jinak oblečení s sebou moc nemám. Novinkou jsou snad jen lehké kožené boty, protože v těch, ve kterých jsem putoval po Slovácku, mi zčernaly nehty,“ vzpomíná na jednu ze svých dřívějších cest Šalanda.

Bágl, který si ponese na zádech, vážil pouze s osobními věcmi asi devět kilogramů. Ovšem s veškerou technikou a vodou na cestu ztěžkl o dalších deset. „Příběhy, které budu sbírat, budou tedy opravdu těžké,“ směje se s nadsázkou jihomoravský propagátor folkloru a autor řady cestopisných publikací.

Jídlo si připravovat sám nebude. Spoléhá na to, že se v poledne vždy nají a schová se před sluncem v některé z restaurací na cestě.

„Mám s sebou jen něco lehkého k snídani a k večeři. Dá se ale říci, že sedm set kilometrů ujdu na slanině a tučném sýru. Z toho by asi výživoví poradci moc nadšení nebyli,“ zmiňuje s úsměvem Šalanda, jehož přechod republiky ze západu na východ v lidovém kroji pravděpodobně najde své místo v české verzi Knihy rekordů.