O původu stavby nejsou žádné záznamy. Je zhruba dvě stě let stará, za komunistického režimu chátrala a místní sportovní oddíly v části měly sklad. Polovinu využívala Církev husitská. „Až v devadesátém roku se podařilo domek pod Sokolem opravit a otevřít,“ uvedla dlouholetá správkyně muzea a průvodkyně Ludmila Pazderková.

Domek byl původně rozdělen na dvě místnosti a předsíňku. Při generální opravě byly vyměněny podlahy, stropy, provedeny omítky, vyměněna okna, položena nová střešní krytina.

Původní expozici sestavil tehdejší kronikář Karel Hlinecký, sestávala se ze sesbíraných fotografií, u nichž bylo bílou tuší na černém papíře dopsané dobové informace. V domku víceméně v původní verzi vydržela až dodneška.

Obec ve spolupráci s místním Hnutím Brontosaurus pro letošní rok připravila projekt k oživení odkazu významného státníka a posunutí muzea do další éry. „První změnou je prostorové řešení interiéru, domek je tak přístupnější a nabídne širší možnosti využití,“ řekl koordinátor projektu Václav Otáhal.

Novou součástí je datový projektor a promítací plátno, které poslouží jak k projekci nového dokumentu o Masarykovi, tak pro účely autorských čtení, cestovatelských besed či vzdělávacích seminářů. „Další technickou inovací je rekonstrukce audio nahrávky, která současnou expozici doprovází. Vizuální stránku doplňuje velká Masarykova tapeta,“ nastínil Otáhal.

Přípravu obměněné expozici si vzala za své knihovnice Marie Ritterová. „Základem je stále to, co tam bylo. Využili jsme ale nových technologií, fotografie jsou přetištěné na deskách. Podařilo se nám také sehnat několik starých židlí, které by měly Masarykovu dobu připomínat,“ prozradila Ritterová.

Obec se snažila na úpravu za zhruba sto padesát tisíc korun získat dotace, to se ale nepovedlo. „Z Nadace ČEZ jsme dostali padesát tisíc. Zbylou část doplňujeme z rozpočtu, jelikož dům vnímáme jako turistický cíl a zajímavost,“ sdělil starosta Pavel Novotný.

Slavnostního odpoledne k uvedení obnovené expozice se zúčastnil také rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek nebo ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně Irena Chovančíková. „Troufám si tvrdit, že Masaryk je tady stále doma. Děkuji za to, že je ve vašem domku přítomen především jako člověk a děkuji za to, jak se neokázalým a důstojným způsobem o jeho odkaz staráte,“ prohlásila ředitelka.

Život v Čejkovicích Masaryka hodně ovlivnil. Často na vinařskou obec vzpomínal a o letech tam strávených mluvil jako o nejlepším období svého života. „I co se odstěhoval, dopisoval si se svými spolužáky. Oni mu posílali ořechy, on jim zase čokoládu. Vzpomínal na střílení z praku i další klukoviny, které tady zažil,“ přiblížila Pazderková.

Masarykův domek, v průběhu uplynulých dvaceti let, navštívila spousta návštěvníků, mezi jinými také vnučky Masaryka a další významné osobnosti kulturního a společenského života. „Z chalup, ve kterých Masarykovi bydleli, se dochovalo jedině stavení v Čejkovicích,“ upozornila Ritterová.