Vím, že na tuhle otázku odpověď nedostanu, přesto ji ale položit musím. Kdo byl otcem Tomáše Masaryka?
Výzkum jsme museli zastavit. Máme jen dílčí závěry, které ale nejsou vědecky přesné. Sdělovat je proto nebudeme.

Byli bychom překvapení?
Myslím si, že to překvapení být může.

Ačkoliv nemáte zcela průkazné informace, k čemu se přikláníte vy osobně?
Věnuju se tomu do hloubky tři roky. Čím dál více jsem přesvědčený, že Josef Masaryk otcem být nemusel.

K císaři Františku Josefu I. se nepřikláníte?
Zcela legitimní oponenturní názory tvrdí, že odpověď vůbec není podstatná. Tomu se chci bránit. Šli jsme do toho s tím, že dosud nikoho nenapadlo, že testy DNA jsou v tomto případě možné. Jedním z impulsů bylo, že náš bývalý vyslanec v Rakousku Jiří Gruša má ve své knížce dvě teorie o Františku Josefu I. a Nathanu Redlichovi. Jsou podané dost věrohodně. Dovětkem pak je, že dokud nebudou testy DNA, stoprocentní odpověď nikdy nedostaneme.

Co bylo potom?
S předním genetikem Danem Vaňkem jsme si řekli, že se o to pokusíme bez vlivu jakýchkoliv ideologií a nátlaků. Dohoda byla taková, že kdybychom něco zjistili, bude to pod dohledem Akademie věd. Výsledek by pomohl dovysvětlit některé Masarykovy životní etapy.

Masarykova pravnučka Charlotta Kotíková, která shodou okolností nedávno navštívila Hodonín, vám ale prostřednictvím mailu výzkum zatrhla. Jedním z důvodů bylo, že je to neuctivé. Je to neuctivé?
Není. Ještě předtím než jsme do toho šli, jsem se ptal předních historiků, filozofů i etiků. Všichni byli pro. Kolem té otázky už pomalu panuje mystérium, tak proč to vědecky nezjistit? Že jsme byli zastavení, mrzí například filozofa Jana Sokola. Na začátku jsem pravnučku kontaktoval. Slíbila, že se potkáme ve Slavii, ale nepřišla. Pak se mnou už nekomunikovala. V první fázi jsme zjistili, že to možné je…

… že je možné zjistit Masarykovo DNA?
Jasně. Měli jsme stopu z šatů. Našli jsme také rozvětvenou rodinu v linii Masarykova otce Josefa na Slovensku. To je docela zajímavé. Nikdo nezkoumal, jak žijí Masarykovi příbuzní na Slovensku. Jde o vrstvu, která dělá především v zemědělství.

Hlásí se vůbec k Masarykovi?
Hlásí. V Lučenci jsme našli Tomáše Masaryka, který má dceru Charlottu.

Oni drží i linii křestních jmen?
Ano. Máme DNA Masaryků na Slovensku a biologické stopy z nikdy nepraného prezidentova ošacení. Potřebovali jsme ale ještě srovnávací vzorky. Ty jsme našli díky slinám, které byly na dopisních obálkách v muzeu.

Obálky, které olízl?
Tak. Kuriozitou je, že všechny známky jsou nalepené rovně. Až na tu s Franzem Josefem. Ta je opačně. V národním archivu jsme našli artefakty Masarykova syna Jana, který po válce zemřel po pádu z okna. Našli jsme kartáček na zuby, kolínskou vodu, krabičku od cigaret, šátek a nakousnuté ovoce.

Když jste tohle všechno měli a přišla stopka, tak…
… ještě moment. V plánu bylo i oslovení Habsburků. Bylo jich více. Měli jsme připraveného třeba Ferdinanda d'Este. V muzeu je medaile potříštěná krví, když ho zastřelili v Sarajevu. Další jsme oťukli. Sehnat DNA Habsburků není problém. Do toho pak přišel onen mail, že si Masarykova pravnučka zkoumání nepřeje.

Co jste byl? Naštvaný? Zklamaný? Bez motivace?
Zklamání tam bylo. Byli jsme seriózními vědci, kdy chtěl každý vědět, jak to teda je. Právně je to tak, že v přímé linii může kdokoliv z příbuzenstva zkoumání zabránit. Paní Charlottu svým způsobem chápu. Ovšem kdyby se jednalo o Kramáře, Beneše nebo Havlíčka Borovského, bylo by to jedno. V Masarykově případě je to však pikantně bizarní. Je personifikací zničení Rakousko-uherské říše. Z tohoto důvodu se někteří možná obávají ztráty identity a stává se z toho politikum. Dokonce zazněly názory, že by zveřejnění mohlo způsobit chaos,a proto by k němu mělo dojít až za sto let.

Kromě paní Kotíkové vyjádřil nesouhlas ještě někdo další?
Ne. Odborníci souhlasili. Dokonce tvrdili, že Masaryk jako pozitivista by to zkoumal sám. Rozumím však osobním pohnutkám.

Dovolím si jednu spekulativní otázku. Co by se vlastně stalo, kdyby vyšlo najevo, že Masaryk byl poloviční Habsburk?
Byl by to paradoxní šprým a oidipovský mýtus, že člověk zabíjí svého otce a bourá jeho říši. Možná by odpadla legenda chudého přičinlivého chlapce. To by se ale vlastně asi nestalo, protože on se opravdu sám vypracoval. Je ale pravda, že nad ním někdo držel ochrannou ruku. Dostával se do salonů a nejbohatších rodin. Vysvětlilo by to dost věcí, o kterých se diskutuje. Kdyby se zákaz uvolnil, můžeme mít výsledky během čtrnácti dnů.

Jestli se nepletu, měli jste se s paní Kotíkovou ještě setkat. Podařilo se?
Nepotkali jsme se. Má ale prý přijet ještě někdy letos.

V Hodoníně byla před dvěma týdny.
O tom jsem vůbec nevěděl. Asi to bylo rychlé a inkognito.

Věříte, že se vám podaří její rozhodnutí změnit?
Kdybych byl upřímný, tak ne. Je to zakleté.

Jak Masaryka vnímáte vy osobně?
Snažím se k němu přistupovat hlavně vědecky. Vycházím ale z věty Jana Patočky (filozof – pozn. red), že Masaryk by měl být živým problémem každého myslícího Čecha. Osobně mám kritické výhrady, ale ty s výzkumem vůbec nesouvisí. Je škoda, že je Masaryk kolikrát prezentovaný jako mramorový sloup.

Využívá podle vás Hodonín dostatečně faktu, že je rodištěm tak významné osobnosti?
Řeknu jednu věc. Masaryk měl velkého přítele Josefa Redlicha, který byl mezi válkami u soudu pro lidská práva v Haagu a byl také ministrem financí. Jezdil za svými příbuznými do krásné secesní vily, která tady stála. Nijak se nepřipomíná přínos německo-židovských elit. I když doba nebyla jednoduchá, nemůžeme popírat přínos lidí s evropským rozhledem. Město se bohužel nepostaralo o to, aby vila zůstala zachována. Z mého pohledu je to proti kulturně-historické paměti zvěrstvo.

Spory se ostatně vedly i o to, kde se Masaryk narodil. Tam už pochybnosti nejsou?
Netroufám si odpovědět. Ovšem, že byl v Hodoníně křtěný a zapsaný na matrice, je fakt.