„A maskot her dědeček Hříbeček už vítá v slavobráně poslední výpravu z Vlkoše, kterou teď čekají sportovní úkoly,“ ozývalo se z ampliónů v jedenáct hodin dopoledne. Stovky lidí z Vlkoše dorazili jako poslední, měli to nejdál. Cesta jim trvala dvě hodiny.

Výpravy totiž na místo určení tradičně chodí po svých. Není proto divu, že se po příchodu vrhají na občerstvení. Například stánek s gulášem Robina Hooda byl kompletně vyjedený dřív, než zmíněná poslední výprava dorazila.

Než se ale mohla vrhnout na svařené víno, zabíjačkovou polévku nebo další guláš, musela splnit úkoly her: Přeskákat přes překážky či podlézt pod napnutým provazem. Poslední disciplínu musel plnit vedoucí výpravy – hod tenisákem na cíl, kterým byl velké proutěný koš. Předtím ale většinou pronesl zdravici, ta skoronická byla například ve verších.

Začínala, jak jinak, slovy: Hýlom, hálom, což je tradiční zvolání při Jízdě králů.„Jsem zatím jen vyvolávač, nováček. Musím to přečíst,“ omlouval „tahák“ v rukou starosta Skoronic Jan Grombíř. „Šak máme co oslavovat, naše slavná tradice, okouzlila UNESCO, přeskočila hranice,“ veršoval pak starosta. Úspěch Jízdy králů byl pak vidět na celé výpravě, která se ke své tradici hlásila transparenty i dalšími rekvizitami.

Výprava ze Svatobořic-Mistřína zase dorazila v duchu pohádky Krakonoš a lyžníci, někteří s lyžemi, mnozí především s dřevěnou palicí. Část obyvatel Milotic přijela zase na malotraktoru. Každá vesnice byla ale hlavně svým oděvem odlišená barevně v duchu olympijských her. Jednu barvu bylo nutné přidat, protože členských obcí mikroregionu je šest, zatímco barevných olympijských kruhů jen pět.

Zábava pak v areálu ratíškovického­Baníku trvala až do večera.