Byl rozhodnutý pokořit pustiny Kašgárie, oázy kolem Urumči a horké prolákliny v Turpanu a Hami bez zastávky. K tomu poustevnický život na nejlevnějších instantních nudlích a minimálně sto kilometrů denně. „Uvařit snídani, ranních sto kliků, ať rozproudíš krev, než trochu vychladne. Další lekce čínštiny. Pak se sbalím a jedu, často víc než osmdesát kilometrů. Mezi Kuqou a Turpanem míjím nová, na mapě neznačená města, která se nikdo neobtěžoval pojmenovat," popsal další úsek Balga.

Většinu času nemá ani ponětí, kudy jede. „Jen občas se objeví nějaký znak, který znám, většinou je to prosté dong východ, a to mi musí stačit. Nepotřebuju se totiž dostat nikam přesně," pokračuje mladík ze Slovácka.

Z Kašgaru měl za sebou v osmi dnech dvanáct set kilometrů, rozhodl se, že si v Turpanu trochu „dobije baterky". I přes problémy pokračoval. Po opuštění dalšího města z Hedvábné stezky Duanghuangu nastaly další těžkosti. Vyrazil ke G30, křižující celou Čínu z Urumči až téměř do Šanghaje. „Do protisměru foukal vítr písek, a přestože voda byla ten den obzvlášť hnusná, po dvou hodinách jízdy už byla půlka zásob, tři litry vody a litr coly, pryč," sděluje Balga.

Doufal, že si doplní zásoby na jedné z avizovaných benzínek. „Čína staví sebe sama tak rychle, že ta dálnice, po které jsem jel, ještě ani nebyla v mapě. Byla tak nová, že kolem stály ukazatele na odpočívadla nadějně oznamující, že už je to blízko, ale potom mě čekal jen prázdný asfaltový plácek," popisuje student.

Následovala žízeň, křeče a také pád. K tomu dva dny bez jídla, bez vody, po padesáti kilometrech si stopl dodávku. Konečně se pak dostal na vytouženou benzínku a odtud kamionem do osm set kilometrů vzdáleného Lan-čou.

Poté dojel až do cíle Hedvábné stezky, do Xianu. „Posledních osm měsíců bylo tím nejšílenějším obdobím mého života, kdy jsem za sebou nechal všechno, na co jsem se mohl spolehnout. Po cestě jsem se naučil italsky a rusky, taky trochu turecky, persky a o něco víc čínsky, pomáhal vyrábět olivový olej, poznal čtvero náboženství, dvakrát se skoro oženil, přeplul Jaderské moře, překonal Nebeské hory a tři tisíce kilometrů pouště Taklamakan a setkal se s lidmi, kteří z pouhého posouvání po mapě učinili duchovní cestu, po jaké jsem toužil," dodává.