Že by u ní ale stála vždy před Velikonocemi fronta sousedů, aby jim žílu či tatara upletla, to zatím neplatí. „Myslím, že to lidé o mně ještě nevědí. Pomlázky zatím pletu především pro různé předváděcí akce nebo výstavy,“ říká. Skromně pak dodává, že se tím, co umí, moc nechlubí.

„Mně se vždy líbily různé způsoby pletení. Věnuji se i pedigu. Jak uplést žílu, mě naučil manželův tatínek,“ svěřila se zručná žena. K podobným pracím má určitě vlohy, protože jí stačilo způsob pletení žíly ukázat jen jednou. Měla se od koho učit už jako dítě.

„Často jsem jako malá pozorovala maminčina strýce, který se věnoval pletení košů. To mě fascinovalo, ale nevěřila jsem tehdy, že se to někdy naučím, když mi na ruce v podstatě chybí tři prsty,“ dodává.

Dnes už zvládá pestrou paletu výrobků z pedigu i proutí a chystá se na další. Budou to právě proutěné koše. Učit se je ale bude sama, nemá nikoho, kdo by ji do toho zasvětil. „Je to podobné jako pedig. Mám i jednu starší knížku, kde je vše dobře popsané, takže si myslím, že to zvládnu,“ věří. Bude podle ní jen třeba vrbové proutí namáčet podstatně déle, než je zvyklá u pedigu.