Snědý klučina v brýlích na sebe souká rifle. Hoch vedle něj obléká teplou červenou bundu. Dívenka s matkou jen opatrně vykukují ze stanu.

Rodině uprchlíků ve slovenských Kútech přináší čisté, zimní náhradní oblečení Ľubomír Thinschmidt z krizového řízení tamního ministerstva vnitra. „Uprchlíci si tady odpočinou, zdrží se krátce, od několika hodin po dva tři dny,“ přibližuje.

Ve stanovém táboře je v době návštěvy reportéra Deníku asi 150 běženců. Kapacita je dvě stě lidí. Většinou pod dekami na postelích pod šestnácti stany odpočívají muži. „Jsme ze Sýrie,“ tvrdí, ačkoliv podle zdrojů Deníku toto prohlašují i jiní uprchlíci ve snaze získat snáz azyl v některé západní evropské zemi.

Lámaný anglicko-arabský překlad v Kútech zvládá pouze Mahmud. Několik dalších běženců rozumí jen pár slovům či posunkům. „Máme tady teplo, elektřinu, vodu a dostáváme i jídlo,“ potvrzujes úsměvem a zdviženým palcem mladík v šedé kapuci.

Cíl mají běženci všichni stejný. Dostat se co nejdřív „za lepším“ na Západ, většinou do Německa, kde už někteří mají příbuzné. Více než deset let trvající občanská válka v Sýrii podle nich nemá konce. Byť ji v Evropě zastínil konflikt na Ukrajině. Kdo nechce narukovat do armády, prchá.

Až dva a půl tisíce kilometrů dlouhá anabáze běženců ze Sýrie se liší případ od případu. Někteří strávili dlouhý čas v Turecku. Dvojice Ahmad a Nidal nečekala, že uvízne ve vesnici Kúty, asi čtyři kilometry od českých hranic na trase k jihomoravskému Lanžhotu. „Teď jsme na cestě měsíc. Prošli jsme přes Turecko, Řecko, Severní Makedonii, Srbsko, Maďarsko až sem,“ povídají s pomocí tlumočníka.

Vypráví, že cestu dál přes Česko jim zatím neumožnily (v době rozhovoru – pozn. redakce) kontroly na hranicích. „Čík? Swimming. Police back to bridge,“ kostrbatou angličtinou mluví o pokusech přeplavat řeku Moravu.

Policejní hlídky je po zadržení údajně nasměrovaly zpět přes most na Slovensko. Ahmad tvrdí, že to neúspěšně zkoušel již čtyřikrát. Vzdát to nechce.

close Stanový tábor pro migranty ve slovenských Kútech, nedaleko českých hranic. Je pro běžence zastávkou na cestě do Německa. Má kapacitu dvě stě lidí. info Zdroj: Deník/Přemysl Spěvák zoom_in Stanový tábor pro migranty ve slovenských Kútech, nedaleko českých hranic. Je pro běžence zastávkou na cestě do Německa. Má kapacitu dvě stě lidí.

Lékař: Svrab je běžný

Ve stanovém městečku si běženci odpočinou a zahřejí se. Jídlo dostávají dvakrát denně. „Ráno se o stravu starají dobrovolníci, večer lidé z Červeného kříže. Jídla je dost,“ říká jeden z organizátorů, který chtěl zůstat v anonymitě.

Zabezpečeno je pro ně též minimální zdravotní ošetření. Třeba převaz drobných ran. Několik mužů, ale i chlapec mají ovázané ruce. Migrantům totiž stojí v dlouhé cestě za vysněným Německem či jinou zemí ploty s ostnatými dráty, třeba v Maďarsku ten Orbánův.

Ve slovenském utečeneckém táboře vzbudilo poprask u veřejnosti rozšíření svrabu.

Jak přímo v Kútech vysvětluje infektolog Vladimír Krčméry, v uprchlických táborech to není neobvyklé. „Chci ubezpečit, že svrab se nepřenáší lehce na civilní obyvatelstvo. To by si lidé museli oblékat oblečení migrantů. Naopak zatím jsme tady nezaznamenali žádný případ covidu ani průjmy. Tento stanový tábor patří mezi nejlepší po stránce jeho organizace i zabezpečení hygieny,“ sděluje Krčméry.

Mizí jako duchové

Má dlouholeté zkušenosti s prostředím utečeneckých táborů. „Základní lékařskou péči tu poskytujeme každý den, a ne stejným lidem. Z toho vyplývá, že se jim nějakým způsobem daří pokračovat v cestě do západní Evropy,“ naznačuje Krčméry.

To potvrzují i zástupci ministerstva vnitra, podle nichž od začátku českých hraničních kontrol na Slovensku zadrželi asi čtyři tisíce nelegálů. „Většina z nich už ze Slovenska odešla i přes kontroly hranic,“ konstatují.

Podle slovenského policejního prezidenta Štefana Ham-rana nejsou česká opatření účinná. Česko vrátilo na Slovensko kolem tří tisíc mig-rantů, již se následně do České republiky jako tranzitní země ale zřejmě stejně dostali. „Migranti jednoduše mizí. Zde nejsou,“ povídá Hamran u stanového městečka.

Spor chtějí zástupci Česka a Slovenska řešit výraznější spoluprací u hranic. Aby předešli přetahování o navrácené lidi v rámci readmisí. Česká a slovenská policie mají koordinovat svoji činnost i formou společných hlídek zejména na železnici. Zároveň ví, že nejslabší místo je na maďarsko-srbské vnější schengenské hranici.

close Stanový tábor pro migranty ve slovenských Kútech, nedaleko českých hranic. Je pro běžence zastávkou na cestě do Německa. Má kapacitu dvě stě lidí. info Zdroj: Deník/Přemysl Spěvák zoom_in Stanový tábor pro migranty ve slovenských Kútech, nedaleko českých hranic. Je pro běžence zastávkou na cestě do Německa. Má kapacitu dvě stě lidí.

Protest Kotlebovců

Tábor je pod nepřetržitým dohledem kamer, policistůi vojáků. Migranti ale mají volný režim a pohyb. Mohou si zajít na kávu na nedaleké vlakové nádraží. Právě tam se shromažďovali a povalovali ještě před pár dny. Byl to jeden z důvodů postavení oploceného stanového městečka. „K narušování veřejného pořádku nedochází,“ zdůrazňuje v uplynulém týdnu Michaela Kaňová z krizového řízení slovenského ministerstva vnitra.

Představitelé Slovenska však vznikem uprchlického tábora popudili řadu místních. „Hanba národa!“ volá příchozí důchodce směrem ke stanům na okraji tábora. Muž vypadá neupraveně a podrážděně. Policistů se dotazuje, zda může jít dovnitř do tábora. Když mu to rozmlouvají, začíná být agresivní na všechny okolo. „Utěkaj do pi..“ volá na jednoho z migrantů.

O dva dny později přitápí pod kotlem protest krajně pravicových kotlebovců. U tábora se schází asi dvě stě demonstrantů organizovaných Lidovou stranou Naše Slovensko Mariana Kotleby. Slovenská policie nasazuje těžkooděnce, protestující do stanového městečka nepouští. Akce končí poklidně.