Hned po příchodu do zámku se mě ujmou dva průvodci. Karolína i Zdeněk tu pracují jako brigádníci. „Studuji japanistiku a angličtinu," říká drobná hnědovláska. V Miloticích provádí poprvé, předtím pracovala ve strážnickém skanzenu.

To Zdeněk, který je ještě na gymnáziu, tu je už druhým rokem. „Baví mě pracovat v místním kolektivu. Všichni jsme tu jedna velká rodina. Navíc je skvělé, že práce je opravdu různorodá," shrnuje důvody, proč zůstává milotickému zámku věrný.

Práce začíná průvodci už v osm hodin ráno. Ještě hodinu před první prohlídkou. Zdeněk odchází odemknout depozitář, zatímco já zůstávám s Karolínou na nádvoří. „Zametu a potom nachystám novou kytici do kaple," popisuje začátek pracovního dne.

Překvapuje mě, že průvodci chystají i květiny. „Ano, pravidelně tu vyměňujeme kytice. Nejen v zámku či kapli, ale i na záchodech," upřesňuje a vydává se s nůžkami nastříhat růže, které rostou v parku.

Zahrada je v Miloticích plná krásných růží, takže je nemusí nikde kupovat. Mezitím si s Karolínou vykládám o její brigádě. „Ráda se bavím s lidmi. Na každé prohlídce je někdo jiný a má různé dotazy. Prohlídka je tak vždycky jiná," uvádí důvody, proč si ji získala zrovna tato profese.

Ovšem jedním z hlavních lákadel milotického zámku je půjčování historických kostýmů. Karolína mě seznamuje s jednou z těch, které tyhle krásné róby vytváří Jarmilou Neduchalovou. Ta mě ujišťuje, že jde o věrné repliky. „Inspirujeme se z tehdejších obrazů, knih i publikací. Všechny šaty odpovídají tomu, co se nosilo v dané době," říká švadlena s tím, že si zde můžu zkusit šaty z období baroka a romantismu.

Přitom mě už vede do půjčovny kostýmů, kde jsou všechny uložené. A pohled je to krásný. Přede mnou se otevírají tři místnosti plné šatů, klobouků, bot i šperků. Vyberou si zde jak muži a ženy, tak i děti.

Šanci připadat si jako paní zámku neodolám ani já. Vybíráme krásné barokní šaty s proužkem. A teď začíná oblékání.

Musím uznat, že v té době to opravdu neměli jednoduché. Nejdřív dostanu košili, která jde pod šaty, takže každý dostane čistou. Pak na mě paní kostymérka připevní okruží. Nakonec mě čekají šaty, které doplní kloboukem a dalšími doplňky.

Cítím se jako bych na sobě měla spíš šperk než obyčejné oblečení. „Velice ráda chodím pomáhat do kostymérny, protože se mi líbí ta proměna člověka potom, co se obleče. Každý v těch šatech velmi zkrásní," usmívá se Karolína a já s ní musím souhlasit.

Už mě ale čeká návrat do současnosti a prohlídka zámku. První, co člověka napadne, je, jak se průvodce zvládne naučit povídání o dějinách zámku a množství historických dat. „Dostali jsme text, který jsme se naučili. Ale každý si vybereme něco trochu jiného a navíc přidáváme další zajímavosti. Proto prohlídka každého průvodce vypadá úplně jinak," vysvětluje Zdeněk.

Karolína má navíc taky zkušenosti s prováděním dětí, což je docela rozdíl. „Většinou provádí děti v kostýmu paní z půjčovny, která hraje nějakou místní historickou postavu. Ovšem jednou jsem to zkusila i já. Snažila jsem se jich hodně ptát a zapojovat je do výkladu, abych udržela jejich pozornost. Prohlídka musí být živější, " vyjmenovává rozdíly.

Ale to už mě vede Zdeněk do zámku, kde začíná první prohlídka dne.

HANA NENIČKOVÁ