Zvířátka v zoo naleznete ZDE
„Je to vůbec největší puštík, který existuje. Vyskytuje se v severních partiích kontinentů od Severní Ameriky přes Evropu až po Asii. U nás nežije. Ovšem v rámci Evropy se objevuje též v severských zemích,“ říká o vzácném ptáku Ingr.
Do hodonínské zoo se tato ze všech nejvzácnější sova dostala díky šťastné náhodě. Řada chovatelů totiž na ni často čeká i mnoho let. „Je to doslova nedostatkový pták, o kterého je velký zájem. My jsme měli to štěstí, že v době, kdy jsme se o něj začali ucházet, se u chovatele v jižních Čechách objevil vhodný chovný pár, který jsme získali právě my,“ je nadšený ještě dnes z tohoto úspěchu sokolník.
A pyšný je nejen na tento vzácný „úlovek“. Hned při prvním pokusu chovatelů hodonínské zoo se totiž zdařil i odchov. Mládě, jež se vyklubalo z jednoho ze dvou samicí snesených vajec, má dnes už půldruhého měsíce, a ač má na sobě ještě zběsilé chmýří, tak nejenže posedává na bidle ve voliéře, ale už umí i létat.
„S odchovy máme zkušenosti u jiných sov, ne tak ale u puštíka. Proto než jsme do toho šli, vyjeli jsme na zvědy do Ostravy, kde pravidelně tuto sovu odchovávají,“ uvádí Ingr. Tam se dověděl, že důležité jsou rozměry hnízdící budky a její optimální tvar. Nejlepší je přitom budka hranatá s velkým otvorem v přední stěně, aby pták mohl pohodlně vstoupit. Vevnitř se pak musí zajistit, aby snesená vajíčka necestovala. Proto jako podklad chovatelé namíchali štěpku, piliny a rašelinu a v této směsi udělali dolík.
Stará se samec
O samici, která sedí na vajíčkách, se vždy stará samec, který ji v případě potřeby i vystřídá. Když je pak mládě už na světě, samec zajišťuje potravu i pro něho. „Předává ji samici, a ta ji naporcuje. Teprve až je malé odrostlejší, krmí je oba rodiče. Ta počáteční doba, která je nejobtížnější, je ale na matce,“ zdůrazňuje Ingr.
Nejpřirozenější potravou v přírodě je pro puštíka myš. Ta když je živá, obsahuje všechno, co sova potřebuje. V zajetí ale vedle usmrcených myší, potkanů, a morčat dostává třeba i jednodenní kuřata. Ta však bývají zmrazená a ztrácejí tak vitamin B. Ten je proto zapotřebí do potravy dodávat.
„Puštíkům podáváme co nejpestřejší a nejpřirozenější stravu, aby se cítili co nejlépe, a byla tak záruka, že budou i nadále odchovávat,“ říká ošetřovatel Boris Skenderov. Ten se také při obsluhování ptáků v době odchovů musí chovat co nejtišeji. „V tom období jim nesmím ani čistit voliéry,“ poznamenává.
Zajímavě vyhlížející pták v přírodě obývá řídké jehličnaté i listnaté lesy, ale nejraději má mýtinky a louky, kde má dostatek prostoru a odsedávek. „Odtud totiž sleduje svou kořist, jíž jsou nejčastěji obratlovci do velikosti králíka,“ přidává Ingr další informaci o sově vyznačující se i výborným sluchem.
Za ten vděčí svému obrovskému závoji, který působí jako radar. „Díky němu dovede i zjistit, odkud jde zvuk, a dokáže tak třeba i pod sněhem odhalit myš,“ sděluje další zajímavost.
Svou délkou puštík předčí i výra velkého, který je považován za největší sovu na světě. „Je sice štíhlejší než on, ale určitě delší,“ říká o sově dlouhé až 69 centimetrů a vážící až 1,7 kilogramu Jiří Ingr.
Mládě, které dospívá ve třech měsících, ale dlouho nepobude. Do expozice sokolnictví už nemůže a kvůli krevní příbuznosti s rodiči nemůže zůstat ani ve voliéře. „Kdybychom je chtěli dát na posed do expozice, museli bychom je rodičům hned po narození odebrat a krmit ručně. To jsme ale nechtěli, zvláště když šlo o první odchov. Rodiče si celým tím cyklem musí projít, aby byli schopni odchovávat i příště,“ vysvětluje sokolník.
Do expozice s názvem Sokolnictví zato chce zoo ještě například sovu pálenou a puštíka obecného, ale časem i sovy, které u nás nežijí, jako je sovice sněžná a koneckonců i puštík bradatý. „V našich podmínkách žije až deset druhů sov. Do budoucna bychom rádi, aby každý z nich byl v expozici zastoupen. Pochopitelně bude záležet na penězích a prostorách a také budeme dbát, aby zastoupení toho kterého druhu v expozici mělo svůj smysl,“ uzavírá ředitel zoo Jaroslav Hyjánek.
BOHUNA MIKULICOVÁ
